Soukromé očko
Upozornění: Události i postavy popisované v této povídce jsou smyšlené. Jakákoli případná podobnost ať už s živými či mrtvými je čistě náhodná. Seděl jsem v malé tmavé kanceláři a sledoval fotografii svého otce, který zemřel před dvěma roky při pátrání po jedné zmizelé mladé dívce. Tehdy jsem byl krátce po škole a pracoval jako obyčejný řadový detektiv pro Salzburskou kriminálku, později jsem však po otci převzal tuhle malou soukromou detektivní kancelář. Práce to nebyla nijak náročná, když vezmete v úvahu, že většina případů se týkala nevěry, pátrání po dlužnících nebo prověřování společníků a obchodních partnerů. Zřídkakdy šlo o skutečné zločiny. Bylo krátce po poledni, když do mé kanceláře vešla žena středního věku. Vypadala upraveně, ale v její tváři se dal číst smutek. Přívětivě jsem se na ni usmál a vyzval ji, aby se posadila. „Jste Alex Reichert?“ zeptala se, a když jsem přikývl, pokračovala: „Já jsem Elen Schneider, na soukromého detektiva ...