Návod na štěstí

Teleportace

Tato povídka je psána ve stylu fun fiction a obsahuje více seriálů. Za případné technické nepřesnosti se omlouvám.

V jednu chvíli vcházeli na zimním stadionu do fanshopu a ve druhou stáli v podivné místnosti, která vypadala, jako by ani nebyla na zemi.

Jako první se vzpamatovala Catherine: „Kde to jsme? Tohle přece není fanshop.”

Její dcera Nicole stále ještě oblečená v hokejovém dresu se rozhlédla a po chvíli odpověděla: „Ne to není, spíš to vypadá jako lodní kajuta. Nevím proč, ale mám takové divné tušení, že už nejsme na zimáku.”

„Těžko, protože tam alespoň dveře měly kliku.” Poznamenala Catherine a dál zkoumala ty podivné dveře. Nicole neodpověděla, místo toho popošla k ní, aby si prohlédla malou obrazovku vedle dveří. Mávla před ní rukou a podivné dveře se najednou otevřely.

„Co to bylo?” zeptala se Catherine a vyšla z kajuty.

„Myslím, že už vím, kde jsme, jenom nevím, jak jsme se sem dostali,” řekla Nicole a v tu chvíli ho spatřila. Přicházel k nim nějaký muž v modré vojenské uniformě a jméno na štítku prozradilo, že se Nicole nespletla. Byli na Atlantidě a před nimi stál John Sheppard.

Poté co si je se zájmem prohlédl, hlavně Nicole promluvil: „Smím se zeptat, co tady děláte? Pokud vím, žádný hokej se tu dnes nehraje.”

„Já jsem doufala, že nám to vysvětlíte vy plukovníku Shapparde. Viditelně jsme na Atlantidě, ale měli jsme být ve fanshopu,“ řekla Nicole a oba se na ní překvapeně podívali. Nicole si uvědomila, že asi působí divně. Správně by totiž neměla znát Johnovu hodnost. Sheppard se tím naštěstí nezabýval. Místo toho na někoho promluvil do vysílačky a pak jim pokynul, aby šli za ním.

O pět minut později už obě seděly v nějaké místnosti u velikého stolu společně s dalšími pěti lidmi. Jeden z nich byl plukovník John Sheppard, který je sem zavedl. Ten teď vysvětloval situaci nějakému staršímu muži, podle Nicole nejspíš veliteli Atlantidy Richardu Woolseymu. Ten právě vyzval Catherine, aby mu řekla, co se vlastně stalo.

„To mi právě přesně nevíme. Vím jen to, že v jednu chvíli jsme vcházely do fanshopu na zimním stadionu a v druhou jsme se ocitly v kajutě tohohle města. Řekli jste nám sice, kde jsme, ale ne co tu děláme, takže prosím. Čekáme na vysvětlení.”

Všichni se teď tázavě podívali na jednoho z přítomných, Nicole předpokládala, že to bude Rodney McKay. Ten chvíli zvažoval situaci a pak řekl: „Jmenuji se doktor Rodney McKay”

„Řek bych, že to už vědí.” Skočil mu do řeči vysoký muž s dredy, podle Nicole to mohl být jedině Ronon Dex. Rodney ho zpražil pohledem a pokračoval: „Vypadá to jako nějaký druh teleportačního zařízení, které se zřejmě stěhuje. Jinak bychom tu měli mnohem víc lidí z toho……zimního stadionu.”

„A dá se to nějak vypnout?” zeptala se jakási žena s hnědými vlasy, o které Nicole věděla, že se jmenuje Teyla Emmagan. Všechny tyhle postavy znala z televizního seriálu, ačkoli nechápala, jak se v něm mohli ocitnout.

„Teoreticky ano, pokud bychom vysledovali, kde na zemi se právě nachází. Což můžeme udělat jedině přímo na tom zimním stadionu.”

„Víme určitě, že je to zařízení pro nás nebezpečné?” zeptal se Woolsey.

Místo Rodneyho mu ale odpověděl Sheppard, kterému se zřejmě líbila vyhlídka podívat se zase jednou na zemi: „Kromě toho, že se tu budou objevovat další lidé, musíme zvážit možnost, že by toho mohli využít Wraithi, aby se dostali do města.” a protože všichni souhlasně přikyvovali, musel souhlasit i Woolsey: „Dobře Shepparde. Společně s McKayem se vydáte na zem a pokusíte se to vypnout. Budete s námi ve spojení prostřednictvím SGC.”

Zatímco se Sheppard s Rodneym připravovali na misi, snažila se Teyla vysvětlit Catherine o co se vlastně snaží. Nicole se snažila využít jedinečné příležitosti všechno si tu prohlédnout. Už řekla Johnovi, jak se dostanou k zimnímu stadionu a proto doufala, že ji zatím nebudou potřebovat. Zaujatě pozorovala, jak z hvězdné brány vyšel jakýsi výr a jak Sheppard s Rodneym procházejí skrz vodní hladinu. Věděla, že se oba vzápětí objeví na na velitelství hvězdné brány známé též jako SGC a že tím pádem budou miliardy světelných let od Atlantidy.

„Tohle je neuvěřitelný! Co by se stalo, kdybych tam dala ruku?” zeptala se Nicole stojící právě před bránou. K jejímu překvapení jí odpověděl Ronon: „Nic protože hvězdná brána tvoje tělo rozloží a teprve při průchodu horizontem událostí ho zase materializuje.  Akorát by byl průšvih, kdyby bránu někdo zavřel, to bys pak přišla o ruku.”

„Nemůžeme jednoduše projít bránou a vrátit se zpátky na zem?” zeptala se teď Catherine, ale odpověď už znala.

„Raději počkáme, až jak to dopadne. Plukovník by vás mohl potřebovat. Nechcete se zatím projít po městě? Ronon vás doprovodí, abyste se neztratili.” Navrhla Teyla stojící vedle Zelenky u monitoru. Nicole s návrhem nadšeně souhlasila a tak se trojice vydala na průzkum Atlantidy…

Na první pohled to vypadalo jako normální fanshop až na to, že zde byly patrné drobné výkyvy energie. Plukovník Sheppard vešel dovnitř, ale nic se nestalo. Objevil se před pokladnou fanshopu. Uvnitř teď zrovna nebyl žádný zákazník, protože všichni věnovali svou pozornost právě probíhajícímu zápasu, do kterého se čirou náhodou zrovna trefili.

„Chceš mi říct, že to zařízení se zase přestěhovalo?” zeptal se Rodneyho.

„Je to jediné vysvětlení. Bohužel ale nevím kam, energetická stopa je buďto příliš slabá, nebo ji ruší tohle zatracené místo.” Řekl Rodney, kterého štvalo, že tu ani neslyší vlastní hlas.

„Tohle je hokejový zápas Rodney. Nemůžeš čekat, že tu bude ticho jako v kostele.” Poznamenal Sheppard a spojil se vysílačkou s SGC. Kdyby tu nebyl pracovně, s radostí by se připojil k těm skandujícím fanouškům, kteří Rodneyho tak neskutečně štvali…I když na jednu stranu, fotbal by ho zajímal přeci jenom trochu víc.

Nicole stála na vyhlídce a sledovala, jak se město zvolna vznáší vesmírem, když zapraskala vysílačka, kterou měl Ronon v ruce. Jedním pohybem zesílil zvuk, aby zprávu slyšeli všichni: „Ronone, okamžitě se vraťte do řídící místnosti. Máme tu dalšího teleportovaného, tentokrát je to nějaký agent od SWATu.” Oznámil Teylin hlas zrovna ve chvíli když už trojice mířila k teleportačnímu výtahu. Byl to nejrychlejší způsob jak se přesunout do vedlejší věže aniž by museli po schodech.

Jakmile vešli do řídící místnosti, spatřila Nicole Sayida. „Ahoj tak už si tu taky?” zeptala se a zamířila k němu.

„Jak už jsem tu taky? Áš háda?” zeptal se zmateně Sayid Jarrah.

„Áš háda?” opakovala Teyla.

„Áš háda znamená arabsky Co je to?” vysvětlila Nicole.

„Ach tak. Vítejte v galaxii Pegas, tohle je Atlantida. Omlouvám se, ale máme tu menší problém s teleportačním zařízením. Můžete nám říct, co se přesně stalo?” Zeptala se zdvořile Teyla s pohledem upřeným na Sayida. Ten protože musel uznat, že je tahle mimozemšťanka docela hezká se na ni usmál a odpověděl: „Měl sem schůzku s jedním informátorem u jezera Silver. Prošel sem bránou a najednou jsem stál tady před počítačem, ukázal rukou směrem k monitorům. „Nevím jak, nevím proč, ale teď sem tady. A předpokládám, že na tu schůzku se asi nedostavím včas že?”

„Lituju, ale nejdřív musíme zjistit co se tu přesně děje a zastavit to. Prozatím byste tu měl zůstat.” Řekla Teyla a vzala vysílačku. Musela říct Johnovi to další místo, než se zařízení zase přestěhuje. Předpokládala totiž, že Rodney ještě nezjistil jak předpovědět další místo. Nedalo se nic dělat, dokud na to nepřijde, budou to zařízení pronásledovat po planetě.  Teyla věděla, že brzy přijdou další, ale nemohla s tím nic udělat. Dokud Rodney to zařízení nevypne, bude lepší, když tu ti lidé zůstanou…

Vzhledem k tomu, že teleportační zařízení bylo zase pryč, mohl si plukovník Sheppard prohlédnout jezero. Na rozdíl od toho agenta se totiž neobjevil na Atlantidě, ale blízko jezera Silver. Rodney zase objevil energetickou stopu a teď když jí nic nerušilo, mohl se ji pokusit vyhledat. Sheppard ho nechal pracovat. Stejně přesně nechápal, co na tom tabletu vlastně vidí, pro něj to byly jen nic neříkající křivky a čísla. On by dokázal vypočítat složitější kvadratickou rovnici, nebo pilotovat vesmírnou loď, ale v astrofyzice se nevyznal.

„Vzhledem k tomu, že ta energetická stopa se pohybuje vzduchem, hodil by se nám tu Jumper” řekl po chvíli Rodney a díval se jakoby na noční oblohu.

„Taky bych radši letěl, ale nedostane se sem včas, takže nám musí stačit to vypůjčený auto.” Řekl Sheppard a pak se oba muži vydali po stopě, kterou by nepřečetl žádný lesní stopař. Doufali, že najdou zařízení dřív, než stihne někoho zase teleportovat.

Hosté na Atlantidě dostali k dispozici kajutu, aby se mohli vyspat.

 Zažili toho ale příliš mnoho, než aby byli unavení a tak si v kajutě alespoň povídali.

„Nicole, připadá mi, že tobě se tu docela líbí, mám pravdu?” zeptala se Catherine.

„Jasně. Je neuvěřitelný, že to všechno co sem viděla v televizi je pravda.”

„Já tomu teda ani trochu nerozumím. K čemu ta Atlantida vlastně slouží?” zajímalo Sayida.

„Atlantida je vlastně vědecká základna. Studují tady mimozemské civilizace a snaží se vyhladit Wraithi.” Odpověděla Nicole čímž, ale vyvolala další otázku. Tentokrát se zeptala Catherine: „Kdo jsou ti Wraithi?”

„Mimozemská rasa, která se vyvinula z iratuského brouka. Jsou vlastně něco jako upíři, vysávají totiž z lidí životní sílu. Zřejmě si chtějí podmanit mléčnou dráhu.“

„Teda s těma bych se nechtěl potkat.” Zhodnotil celou situaci Sayid.

„Pokud Rodney vypne to zařízení včas, nebudeš muset.” Řekla Nicole, čímž dala najevo, že už o Wraithech nechce mluvit. Věděla, že pokud by se dostali ze Země na Atlantidu, nic by je nezastavilo. Problém by pak měli jak lidi na zemi, tak i tady.

„Mě by ale zajímalo, kde se tam to teleportační zařízení vzalo. Musel ho někdo přece vytvořit?” nadhodila Nicole další otázku, na kterou si ale vzápětí sama odpověděla: „Zítra se na to zeptám Radka.”

Sayidovi neuniklo, že už tady většině lidem říká křestním jménem a trochu se tomu pousmál. Vlastně se to dalo čekat, tohle je totiž celá Nicole…

Bylo teprve 5 hodin ráno a Nicole už se procházela po Atlantidě. Sayid s Catherine ještě spali a ona se nudila.

Nepředpokládala, že by tu tak brzo na někoho narazila, ale když se objevila v tělocvičně, zjistila, že zřejmě není jediná, kdo nemůže spát. Ronon tu trénoval s tyčí nějaký podivný druh zápasu a byl tak zabraný do činnosti, že si návštěvníka nejprve ani nevšiml.

„Taky nemůžete spát?” zeptala se, ale raději zůstala v bezpečné vzdálenosti.

„Je to ztráta času. Pokud chápeš, co tim myslim.” Odpověděl a dál se věnoval zápasu s tyčí.

Nicole se jeho odpovědi musela zasmát což Ronona překvapilo.

„Jo asi jo. Já sem taky ranní ptáče a to ani nemusím být v jiné galaxii.” Tentokrát položil otázku Ronon: „Ty nemáš na zemi co na práci?”

„Ale jo, v 8 bych měla být ve škole.” Řekla Nicole a sedla si na zem jakoby chtěla meditovat.

„Taky ztráta času?” hádal Ronon a opřel se rukama o tyč.

„To ani ne, ale tady je to zajímavější. Jenom nevím, jak vysvětlím tu absenci. Na únos mimozemšťany mi učitelka nejspíš neskočí.”

Tentokrát se jejímu vtipu zasmál Ronon a ještě si přisadil: „Tak řekni, že si objevila bájnou Atlantidu.”

„Ještě lepší, díky Ronone. To už by mě asi vážně poslali do blázince,” řekla Nicole a chystala se odejít. Nepředpokládala, že by Ronon věděl, kde najde Zelenku, ale Nicole měla jiný problém. Neuměla použít teleportační výtah, aby se dostala do řídící místnosti.

„Ronone? Mám takový problém. Nemohl byste mi ukázat jak použít teleportační výtah? Potřebovala bych do řídící místnosti,” řekla Nicole už na odchodu a koutkem oka zahlédla jak Ronon opřel tyč o zeď.

I přesto, že stále ještě nebylo moc hodin, narazila v řídící místnosti na několik vědců a naštěstí byl mezi nimi i Zelenka.

„Co tady děláš, ty už nespíš?” zeptal se.

„Ne teď jsem se v tělocvičně bavila s Rononem.”

„Zase ukončil konverzaci po první větě?”

Nicole ignorovala tu ironii v jeho hlase a odpověděla: „Vlastně jsme se docela dobře bavili. Kdybych s vámi nepotřebovala nutně mluvit, nejspíš bych tam ještě byla.” Zelenku zřejmě potěšilo, že je tak žádaný a nasadil tázavý výraz. Nicole na nic nečekala a zeptala se rovnou: „Kdo by dokázal sestrojit stěhující se teleportační zařízení?”

„Kromě Rodneyho asi 50 dalších vědců včetně některých Wraithů, proč se ptáš?”

„Nic jenom jsem přemýšlela co to má za smysl vytvořit takové zařízení a pak ho nechat ať si dělá, co chce. Je to divný, jakoby se někdo snažil odvést pozornost…”

Když Nicole od Zelenky odcházela, nevěděla, jak moc měla s tím odvedením pozornosti pravdu. Zelenkovi to totiž nějak nedalo a projel ještě jednou všechny údaje. Nakonec mu došlo, že se Sheppard honí za duchem. Zařízení bylo totiž podle všeho naprogramované tak, aby se po nějaké době vyplo samo. Někdo se tím zřejmě pokusil zaměstnat Johna a Rodneyho aby odvedl jejich pozornost od něčeho důležitějšího. Sice nevěděl od čeho, ale okamžitě dvojici zavolal zpátky, aniž by se obtěžoval zajít za Woolseym.

Catherine zjistila, že se plukovník vrátil, až když v 9 hodin ráno hledala koupelnu.

„Tak moment, vy nepracujete na tom jak nás dostat domů?” zeptala se a bylo vidět, že se jí situace vůbec nezamlouvá. Sheppard se jejími slovy ale nenechal zastrašit: „Poděkujte vaší dceři. Bez ní by Atlantidu asi brzy zničili.”

„Co ale jak to?” nechápala Catherine.

„Kdyby Zelenka nemluvil s Nicole, nikdo by si nevšiml té lodi, co se blíží k městu, a já bych nemohl nastartovat Jumper.”

„No dobře tak co tady ještě děláte, neměl byste být v Jumperu?” zeptala se stále ještě naštvaná Catherine.

„V klidu nechte to na nás. Počkáme, až loď bude na dostřel a vyrazíme.” Snažil se ji uklidnit, což ale nebylo tak jednoduché.

„Tak bysme mohli zatím domů ne? Nechtěla bych tu být, až dojde k boji,” nedala se Catherine.

„Nemáte se čeho bát, nejspíš ani nedoletí k městu. Nesmíme ale zatím použít bránu, jinak náš plán nevyjde.” Uzavřel Sheppard debatu a odešel. Chápal sice, že je Catherine nervózní, ale z jejího nedostatku důvěry nebyl nadšený. Zatímco její dcera se snažila si pobyt na Atlantidě maximálně užít, Catherine nevynechala jedinou příležitost, aby tady všechny štvala. Nebyla zřejmě vůbec nadšená, že je dočasně v jiné galaxii na rozdíl od Sayida, který se snažil přispět svými vojenskými znalostmi. John už teď skoro litoval, že se pak bude muset vrátit na základnu SWATu. Jeho zkušenosti byly totiž opravdu značné, že ho dokonce napadlo požádat o jeho pomoc v Jumperu. Jak ale přesvědčit Woolseyho, to stále zůstávalo otázkou…

Jejich případ byl na mrtvém bodě a Warricka Browna ale vůbec netěšilo, že bude muset začít od začátku. Právě proto měl v plánu zajít do skladu důkazů a podívat se na nějaký související případ. Jenomže do toho skladu vůbec nedošel…

Bylo to zvláštní, ale najednou byl v nějaké vyspělé laboratoři, kde k jeho údivu byla i Nicole. Právě se o čemsi dohadovala s nějakým vědcem, kterému říkala Rodney.

„Nicole promiň, ale nevíš co se to tu vlastně děje?” promluvil Warrick.

„Jé ahoj Warricku, vítej na Atlantidě.”

Tak teď se musel divit ještě víc. Přece se nemohl ocitnout na bájné Atlantidě. Nevěděl, že skutečnost je mnohem horší, protože ani není na zemi. To mu teď právě dost nešetrně sdělil Rodney: „Promiňte, ale měl byste vědět, že jste v galaxii Pegas na vědecké základně.”

Warrick překvapeně vykulil oči: „Aha a jak sem se sem dostal?“ zeptal se.

„V nějakých dveřích, kterými jste naposledy prošel, bylo teleportační zařízení, které vás sem přeneslo.”

„Dobře a jak se dostanu domů?” chtěl vědět Warrick i když už předem očekával špatné zprávy.

„Zatím nijak. Počkáme, až se to celé vyřeší a pak projdeme hvězdnou bránou na Velitelství hvězdné brány.” Řekla Nicole a Warrickovi se konečně objevil na tváři výraz pochopení. Sice nevěděl, jak se do toho seriálu přesně dostal, ale zato už přesně věděl kde je.

„Grissom se bude divit, až se nevrátím ze skladu důkazů.” Poznamenal Warrick, ale nijak ho to vlastně netrápilo. Místo kde se ocitl, ho totiž začalo nesmírně zajímat asi jako by zajímalo každého vědce.

„Můžu se tady trochu projít?” zeptal se se zájmem.

„Ale jistě jenom si vezměte vysílačku, kdybyste se ztratil. Je to tady totiž trochu bludiště. Jo a hlavně na nic nesahejte.” Řekl Rodney a podal mu ji.

„Díky doktore McKayi.” Řekl Warrick a odešel. Netušil jak potěšil Rodneyho tím titulem a hlavně tím, že zná jeho jméno. Jistě že ne, nenapadlo ho, že je ten člověk takový egoista i ve skutečnosti.

Nicole odešla krátce po Warrickovi. Věděla, že Sheppard a Sayid mají schůzku s Woolseym a nechtěla to prošvihnout. Potřebovali jeho svolení, aby Sayid mohl na misi. Sayid jí o té schůzce večer řekl a Nicole rozhodně chtěla být u toho.

Do Woolseyho kanceláře vešli nakonec všichni společně a ihned se posadili.

„Nuže pane Woolsey, přejdu ihned k věci.” Začal Sheppard. „Potřebuji vaše povolení, aby se tady pan Jarrah mohl účastnit mise. Víte myslím si, že by nám se svými zkušenostmi mohl být užitečný.”

„To není tak jednoduché plukovníku. Není přece zvykem brát na misi civilisty, nemůžeme ohrozit jeho život tím, že ho necháme bojovat v jiné galaxii. Navíc ani nemá prověření IOA.” Nedal se Woolsey, jenže ani Sheppard ještě neskončil: „To vím, ale ovládá vojenské strategie a má zkušenosti i ze zahraničí. IOA se to přece vůbec nemusí dovědět, vynechám ho z hlášení.”

„Promiňte, ale já to nemohu rozhodnout. Ať se rozhodne ten, o kom tu mluvíme…” řekl Woolsey a tázavě se podíval na Sayida.

„Podívejte, pane Woolsey, já riskuju na misích život denně a nikdy mi to nevadilo. Nevidím rozdíl v tom, jestli bojuju na zemi, nebo ve vesmíru.” Rozseknul Sayid celé Woolseyho dilema.

„Nebylo to tak složitý. Skoro ti závidím, že se proletíš v Jumperu.” Řekla Nicole už za dveřma Woolseyho kanceláře.

„Tak jestli jde o tohle, můžu tě svést, až bude po všem. Catherine to snad ještě hodinu navíc vydrží.” Navrhnul Sheppard, i když už předem věděl, že Nicole bude souhlasit. Nemohl si nevšimnout, jak si pobyt na Atlantidě užívá…

Přestože v galaxii Pegas už byl večer, shromáždili se všichni včetně všech teleportovaných v řídící místnosti, aby sledovali postup lodi, která se blížila k městu. Měli konkrétní plán jak ji zastavit, nebo dokonce přinutit k ústupu a teď to vypadalo, že ho budou moci brzy uskutečnit.

„Zítra bude na dostřel!“, oznámil Rodney, který právě vypočítal trajektorii letu.

„Kdy přesně?” zeptal se Ronon s pohledem upřeným kamsi do daleka.

Rodney i Warrick se sklonili nad monitorem a předháněli se, kdo to dřív vypočítá. K překvapení všech oznámil přesné číslo Warrick: „Ráno přibližně v 8 hodin.” Řekl a triumfálně se podíval na Rodneyho.

„Dobře. Plukovníku Shepparde, vyrazíte s týmem v půl osmé a budete se pravidelně hlásit. Kdyby loď odolávala, máte povolení poškodit ji zevnitř a pak odtamtud co nejrychleji zmizet.” Oznámil Woolsey hlavní plán a bez dalšího slova odešel do své kanceláře. Ostatní ho následovali a odešli si každý po svém večerním programu.

Bylo půl šesté ráno a Nicole se procházela po Atlantidě. Právě krátce promluvila s Teylou, která se na misi připravovala meditací a měla v plánu jít do jídelny, když málem vrazila do běžícího Garyho Blakea. Viděla, jak se najednou zastavil a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

„Kde to sem?” zeptal se, když se po chvíli vzpamatoval.

„Ahoj Gary, všechno ti vysvětlím. Snídal si? Dělají tu výbornou omeletu, právě mířim do jídelny.” Řekla Nicole jakoby nic.

„Nesnídal, chtěl jsem si jít hned ráno zaběhat. Doporučil nám to trenér, ale tady koukám, nejsem v parku.” řekl a následoval Nicole do jídelny.

Takhle po ránu nebyl v jídelně skoro nikdo a tak oba zasedli ke stolu a pustili se do omelety.

Nicole doufala, že počká až po jídle, ale Gary to nevydržel: „Tak vysvětlíš mi už co se to vlastně děje? Co je tohle za místo?”

„Víš, Gary, v tom parku si musel proběhnout nějakým teleportačním zařízením, které tě dostalo sem. Nečekám, že bys to pochopil, ale si v galaxii Pegas a tohle je Atlantida.”

„Atlantida?” zopakoval udiveně Gary.

„Jo město a zároveň mezihvězdné plavidlo. Až se dostaneme domů, zadej si do Googlu Stargate Atlantis a pochopíš.”

„A proč nemůžu tady, nemají tu snad počítač?” stále nechápal Gary, ale Nicole byla naštěstí trpělivá: „Gary tady si ve vesmíru, nepřipojíš se k internetu. Mají tu jen vědecké programy.”

„Proč mám pocit jako bych se právě ocitl v nějakém sci-fi? Lidé tu dokonce ani neotvírají dveře klikou.” řekl Gary a rozhodil rukama.

„To jsou senzory pohybu. Mávneš rukou, dveře poznají, že chceš vstoupit a otevřou se. Moje mamča se tomu taky divila. Ty máš ale štěstí, protože tady zřejmě nebudeš muset být tak dlouho jako mi ostatní.”

„A jak dlouho tu si?” chtěl vědět.

„Od minulého hokejového zápasu, takže asi 3 dny, ale neboj, není to tady až tak špatný.” Snažila se ho uklidnit Nicole.

„No rozhodně tady mají dobrý jídlo,” řekl Gary a zasmál se. Došlo mu, že co tu přesně dělá, asi nevyřeší, a tak se rozhodl neřešit to vůbec. Je to vlastně jedno až na to, že se dnes nedostaví na kondiční trénink.

„Pokud ti vadí, že prošvihneš kondiční trénink, nedělej si starosti. Je tu i tělocvična kde si klidně můžeš zacvičit.” řekla Nicole, jakoby mu četla myšlenky.

„No a můžeš mě tam zavést? Kondiční trénink potřebuju jako sůl.”

„Jasně ale budeme muset teleportačním výtahem, protože je to ve vedlejší věži. Naštěstí už ho umím používat,” řekla Nicole a zvedla se. Gary ji následoval s nechápavým výrazem ve tváři. Jakej zase teleportační výtah?…

Vcházeli do tělocvičny zrovna ve chvíli kdy Ronon vycházel. Tomu neunikl překvapený výraz dalšího nového návštěvníka, ale nezeptal se. Nebylo totiž třeba…

„Dobré ráno Ronone. Teleportoval se nám sem hokejista, nebude vadit, když použije tělocvičnu na kondiční trénink?” zeptala se Nicole. Rononova přítomnost ji nepřekvapila, chodil sem každé ráno a někdy i večer.

„Ne, já už stejně musím do hangáru.” Chystal se odejít, ale Nicole ho ještě zastavila.

„Tak hodně štěstí na misi, můžeš to prosím vyřídit Sayidovi? Nějak jsem ho dneska nezastihla.”

Gary si všiml, že tomu zvláštnímu člověku tyká, ale nekomentoval to. Věděl, že se rychle seznamuje. Neuniklo mu ale ani to, že se chystá odejít a on pokud tady nechtěl uvíznout, ji musel zastavit.

„Nicole počkej! Jak se odtud potom dostanu?”

Podala mu vysílačku se slovy: „Až skončíš, zavolej, já se pro tebe stavím a zavedu tě do sprch. Teda umíš to použít, že jo?”

„Jo snad jo.” řekl Gary a otáčel vysílačku v ruce. Stále mu to připadalo tak trochu neuvěřitelné. Nestihl ale už nic říct, protože Nicole mezitím někam zmizela…

Nicole se tady sice už celkem vyznala a uměla použít i teleportační výtah, ale do hangáru netrefila. Bylo jí jasné, že kdyby se ho pokusila najít, ztratila by se ještě víc a Shepparda s týmem by nezastihla a tak se šla radši podívat, jestli už je vzhůru mamča.

Že by mohla použít teleportační výtah a jednoduše navolit hangár zjistila až mnohem později…

Někde mezi Atlantidou a nepřátelskou lodí se vznášel zamaskovaný Puddle Jumper. Uvnitř bylo pět osob a všichni měli plné ruce práce.

„Rodney, nestíhám uhýbat a zároveň střílet! Jakto že naše střely nezabírají?” Chtěl vědět plukovník Sheppard sedící u řídící konzole.

„Mají příliš silný štít, neprorazíme!” snažil se překřičet hlasitý zbraňový systém Dr. Rodney McKay.

„Co teda uděláme, Johne?” zeptala se mladá Athosianka sedící za ním.

„Atlantida neodpovídá, takže navrhuju proniknout přímo na loď.” Řekl Sayid, který právě zjistil, že jedna ze střel vyřadila komunikační systém.

„Moje řeč.” Souhlasil Ronon. Podle něj je nejúčinnější obranou boj zblízka, Sayidův návrh se mu proto zamlouval.

„Dobře tak si zaletíme na malou návštěvu. Rodney, otevřeš hangár?” učinil Sheppard konečné rozhodnutí. A protože tohle nebyl pro Rodneyho absolutně žádný problém, brzy už vletěli s Jumperem přímo do útrob obrovské lodi…

„Pane Woolsey, teleportační zařízení se právě vypnulo,” hlásil od monitoru svému šéfovi český vědec Radek Zelenka.

„To je výborná zpráva, ale stále nemáme spojení s Jumperem. Jak to vypadá na monitoru?” chtěl vědět.

„Na monitoru nejsou, takže je buď sestřelili, nebo vletěli přímo do lodi.”

Tak právě tuhle zprávu Richard Woolsey slyšet nechtěl, protože to znamenalo, že zase budou muset čekat. Sám ale věděl, že pokud vypadla komunikace, nic jiného se dělat nedá. V podobné situaci se ocitl už několikrát od doby, co velí na Atlantidě. Věděl, že kdyby se pokusili jít jim na pomoc přímo s městem, za prvé by ohrozili návštěvníky, a za druhé vyzradili svoji polohu. A tak se s vysílačkou odebral do své kanceláře, zapálil si doutník a čekal na zprávu…

Byla by to úplně normální vesmírná loď, kdyby se v jejím hangáru nenacházel neznámý letoun. Posádka velké lodi to zatím sice nezjistila, ale všichni věděli, že to je jen otázka času.

„Rozdělíme se. Rodney, Ronone najděte řídící místnost. My se pokusíme poškodit loď ze strojovny.” Dával plukovník Sheppard rozkazy posádce svého Jumperu, jenže Rodney si ještě na něco vzpomněl: „Moment, vždyť mi ani nevíme, komu ta loď patří, neměl bych to nejdřív zjistit?” zeptal se, ale ve skutečnosti už na tom pracoval. Doufal, že jim něco napoví struktura vnitřního pláště lodi a právě u něj stál se svým tabletem. Měl sice pravdu, jenže to co zjistil, se mu vůbec nelíbilo.

„Tak tohle není dobrý, tohle je přímo průšvih! Shepparde tohle je replikátorská loď!” zakřičel, ale pak si uvědomil, že by ho někdo mohl slyšet.

„Dobře, teď už nemůžeme couvnout. Sayide vy tu nemusíte být, takže pochopím, když dáte přednost bezpečí Jumperu.” Řekl Sheppard, i když ve skutečnosti doufal v opak.

„Já stejně nevím, co jsou zač ti replikátoři, takže jdu s vámi.”

„Dobře. Raději se s nimi nepouštějte do přímého kontaktu, ten boj byste nemohl vyhrát. Jsou to totiž napůl stroje,” řekl ještě Sheppard a dal znamení k odchodu. Věděl, že splnit to bude pro Sayida jako agenta SWATu docela problém, ale s tím teď nemohl nic udělat a tak to nechal být.

Obě skupiny postupovaly, jak nejrychleji to na lodi plné replikátorů bylo možné. Nakonec dorazili na určené místo jako první Rodney s Rononem, jenže aby Rodney mohl k počítači, musel Ronon odvést pozornost a tím se prozradit. Takže mezitím co si na palubě hrál na honěnou, pokoušel se Rodney přeprogramovat kurz lodi. Než se Ronon vrátil, zadal do databáze souřadnice jedné opuštěné planety a zabezpečil ovládání svým kódem. Pak už se oba vydali k Jumperu…

Mezitím pochopitelně dorazila na místo i Shapperdova trojice a zatím co se John snažil poškodit loď, Teyla se Sayidem hlídali.

Nebyl čas vyndávat ovládací krystaly jeden po druhém a tak systémy raději rozstřílel. Jenomže to zase přivolalo skupinu replikátorů, takže si na honěnou museli zahrát i Sayid s Teylou. Nikdo z nich se totiž na lodi příliš nevyznal a tak když se rozdělili, nevěděli, že chodba vede do kolečka. Za chvíli tedy běželi oba naproti sobě s replikátory v zádech, přičemž se samozřejmě osobnímu střetnutí nemohli vyhnout. Jejich jediné štěstí bylo, že se tudy zrovna vraceli Rodney a Ronon. Tomu se podařilo zahnat replikátory svojí omračovací pistolí a tak se i se Sheppardem, který už byl také hotový, mohli vrátit do Jumperu. A vzhledem k tomu, že nikoho s replikátorů zatím nenapadlo ho poškodit, mohli s ním i odletět.

„Budete potřebovat šití,” poznamenala Teyla směrem k Sayidovi, který si z této vesmírné bitvy odnesl tržnou ránu nad obočím.

„Já vím, zapomněl jsem, že to nejsou lidi.”

„Z toho si nic nedělejte, tady Ronon na to taky občas zapomíná,” řekl Rodney, čímž si vysloužil Rononův vražedný pohled.

A zatímco se takhle pošťuchovali, Sheppard se v klidu věnoval řízení Jumperu a přemýšlel, jaký by z této pětice mohl být skvělý tým, kdyby Sayid nemusel odejít…

Catherine mezitím na Atlantidě neustále vyrušovala Radka Zelenku sledujícího monitor, a jakmile oznámil, že nepřátelská loď odlétá a Jumper je na cestě sem, zeptala se: „Dobře a jak víte, že Atlantidu dávno neodhalili?”

„Protože jsem zapnul maskování hned, jak se objevili na monitorech. Město je teď úplně neviditelné.” Nedal se Zelenka.

„A jak ho teda najde plukovník Sheppard?” zeptala se zase Catherine, ale místo Zelenky jí tentokrát odpověděla Nicole, která odněkud přiběhla: „Jednoduše, protože on na rozdíl od té lodi ví, že tady je. ” Řekla Nicole a jako by to bylo naprosto normální, sama zapnula interkom: „Shepparde tady Atlantida, máme vás na monitoru.” Řekla a chvíli počkala na odpověď.

„Slyším, Atlantido, vracíme se. Nepřátelská loď poškodila naše komunikační zařízení, ale Rodney to nějak zalátal, že to funguje. Jo a Nicole, nezapomeň na naši dohodu.” Ozvalo se za chvíli z reproduktoru.

„Jasně, ale pan Woolsey bude chtít nejdřív slyšet hlášení.”

„Dobře hned jsme tam…” řekl Sheppard a vypnul spojení.

Teď bylo na čase, aby se zase divila Catherine: „Nicole kdo tě naučil používat ten interkom?” chtěla vědět.

„Nikdo, sledovala jsem, jak se to dělá, to je všechno,” odpověděla Nicole zrovna ve chvíli, když se v místnosti objevili Sheppard, Ronon a Rodney.

„Kde je Teyla a Sayid?” chtěla vědět Nicole.

„Sayid se na lodi trochu zranil tak ho Teyla odvedla na ošetřovnu,” vysvětlil Sheppard a podíval se na Woolseyho, který právě vyšel ze své kanceláře.

„A kdo byl vlastně na té lodi?” zeptal se mezi dveřmi.

„Byla to replikátorská loď, ale podařilo se nám ji poškodit a donutit k ústupu. Rodney zadal do databáze souřadnice jedné opuštěné planety, bude jim chvíli trvat, než rozluští kód.”

Woolsey se usmál, a když zjistil, že jsou tu i všichni teleportovaní řekl: „Zařídil jsem u SGC, aby vás co nejrychleji dopravili do Vegas, takže až budete připraveni…”

„Já navrhuju, aby vyrazili až po obědě, mám tady s Nicole ještě něco v plánu. A navíc by bylo dobré počkat na Sayida až se vrátí z ošetřovny,” vložil se do toho Sheppard.

Bylo teprve 10 hodin dopoledne, proto se Sheppard s Nicole vydali do hangáru.

„Já sem blbá, vždyť ono to jde i takhle!” řekla Nicole v teleportačním výtahu.

„To si nevěděla?” divil se Sheppard.

„Už jsem jednou chtěla jít do hangáru, ale nevěděla jsem jak se tam dostat. Nedošlo mi, že můžu jet výtahem,“ vysvětlila, a když už vcházeli do hangáru, zasmála se slovům jet výtahem.

„Teda tady je to obrovský!“ řekla, když se rozhlédla po hangáru, protože ji překvapilo, kolik je tu ve skutečnosti Jumperů. Sheppard do jednoho z nich vešel a Nicole ho následovala. Sedla si na místo kde v seriálu vždycky sedí Rodney a zeptala se: „Na řízení Jumperu potřebujete antický gen ne?“ Sheppard stále nevycházel z údivu, odkud to Nicole ví, ale musel jí dát za pravdu: „Máš pravdu, ale odkud to všechno víš?“ zeptal se a manévroval Jumper z hangáru.

„Nevím, jestli bych o tom měla mluvit, ale na Zemi běží seriál Stargate Atlantis ve kterém to všechno je.“

„Aha tak odtud si znala mojí hodnost.“

„Přesně tak nejdřív major, pak podplukovník a nakonec plukovník.“

„Tohle všechno tam bylo?“ nevycházel z údivu.

„No 5 řad, to už je pěkných pár dílů.“ Řekla Nicole a předklonila se, aby lépe viděla do prostoru.

„Můžeš, prosím letět víš? Chtěla bych Atlantidu vidět zvenčí.“

„Jasně to není problém, počkej 5 vteřin,“ řekl Sheppard a za 5 vteřin bylo opravdu vidět město. Vypadalo jako obrovská kupole letící vesmírem i když Nicole věděla, že ta kupole je ve skutečnosti štít. Pozorně teď sledovala Shepparda, když jí ukazoval jednotlivé věže a říkal co tam je. Takhle ze vzduchu jí to už nepřipadalo jako bludiště. Pomáhalo totiž vidět jednotlivé věže, dalo se to pak lépe představit.

„Připadá mi neuvěřitelný, že tohle všechno IOA tají před civilisty.“ Řekla Nicole a zadívala se na ovládání Jumperu.

„To jo, ale moc se jim to nedaří vzhledem k tomu, že tady teď sedíš.“ Poznamenal Sheppard a udělal s Jumperem hodiny.

„Kruci měls mi říct, co se chystáš udělat.“ Naoko se zlobila Nicole, která si málem lehla na ovládací konzoli před sebou. Potom by ji totiž zachránilo jedině to, že nemá antický gen.

„Promiň, ale takhle mi to přišlo zábavnější.“

Po obědě se všichni sešli v řídící místnosti, kde se několik lidí chystalo projít Hvězdnou bránou na velitelství brány.

„Je mi líto Sayide, že musíte odejít. Plukovník Sheppard říkal, že byste byli dohromady skvělý tým.“ řekl Woolsey, i když, věděl, že skutečnost stejně nezmění.

„Vesmírná bitva je sice zajímavá zkušenost, ale je mi líto. SWATu mě potřebují a ne jenom tam.“ řekl Sayid, který si zrovna vzpomněl, že další hokejový zápas je hned zítra.

„No to mi povídejte. Trenér by asi nebyl nadšený, že zmeškám domácí zápas jenom proto, že si odpočívám někde v jiné galaxii,“ řekl Gary, který přesně pochopil, co chce Sayid říct. Pak už se ale všichni podívali směrem k bráně, která se právě aktivovala.

„Teď konečně zjistíš, co se stane, když tam dáš ruku,“ poznamenal Ronon stojící vedle Nicole.

„Jo snad to nezavřou, až budu uprostřed brány,“ žertovala Nicole.

„Tak se tady mějte a ať už nám tam neposílají to teleportační zařízení ano?“ řekla ještě Catherine, pak zamávali a všichni prošli bránou.

Tentokrát se neobjevili v žádné cizí galaxii, ale na velitelství hvězdné brány odkud se konečně dostanou domů…A nebo ne?........................ V klidu dělám si legraci!

KONEC