Rodinné tajemství

Rodinné tajemství

Všechny postavy i události zde popisované jsou smyšlené. Jakákoliv případná podobnost je čistě náhodná.

Úvod:

Říká se, že rodina je základ lidstva. Tahle rodina je ale trochu zvláštní. Po několik generací se v rodině Bakerových dědí kouzelnické schopnosti. Vždy si však zakládali na tom, aby toto tajemství chránili před světem a hlavně dělali čest bílé magii. Snažili se kouzel nezneužívat a žít normálním životem jako běžné americké rodiny. Jejich tajemství je však mnohem temnější a nebezpečnější, než si kdo dokázal představit. Jejich život je provázán černou magií, která je ohrožuje. Aby odvrátili nebezpečí, které jim hrozí, budou se muset spojit a hlavně být k sobě upřímní.

Kapitola 1: Normální život

Miranda Baker vedla úplně normální život univerzitní studentky. Tedy alespoň si to vždycky myslela. Bydlela s rodinou v malém městě Princeton v New Jersey a druhým rokem studovala literaturu na místní univerzitě, na což byli její rodiče náležitě hrdí. Její sestra Trisha byla úplně jiná a Miranda si s ní postupně přestala rozumět. Na prvním místě pro ni byla vždycky zábava a kamarádky, což způsobilo, že se teď zatím marně pokoušela vůbec dokončit střední školu. Obě sestry se vzájemně odcizily v době, kdy Miranda nastoupila na Princetonskou univerzitu, jako by Trisha nemohla překousnout, že je její starší sestra úspěšnější a zodpovědnější. Alespoň tak to Mirandě připadalo.

Že její život není zas tak normální jak si myslela, zjistila jednoho dne, když se s Danielem vracela večer z knihovny, kde se společně učili. Její přítel Daniel Asch studoval stejný obor, jako Miranda akorát o ročník víš. Chodili spolu teprve krátce a byli oba stejně zodpovědní, akorát Mirandě vždycky připadalo, že je na něm něco zvláštního. Jakoby Daniela zahalovalo nějaké tajemství, které nedokázala rozluštit. Byl to neurčitý pocit a drobnosti, které se kolem něho občas děly.

„Pojď, půjdeme tudy, je to zkratka,“ řekl Daniel a vzal Mirandu za ruku, protože věděl, jak nerada chodí temnými uličkami. Miranda neprotestovala i přesto, že z toho měla divný pocit. Jakoby jí nějaký šestý smysl říkal, že se něco stane. Zahnala ho s tím, že je jenom zbytečně paranoidní, ale přesto se přimknula ještě těsněji k Danielovi. Normálně by ji taková blízkost vzrušila, ale tentokrát měla spíš neurčitý pocit strachu.

V tu chvíli jako by jí skutečnost chtěla dát za pravdu, vyběhl naproti nim nějaký muž a Miranda si všimla, že se mu v ruce zaleskl nůž.

„Navalte prachy a rychle!“ zakřičel na ně a mával kolem sebe tím nožem. Po chvíli udělal krok k Mirandě, zřejmě, aby jí vytrhl kabelku, ale něco v Danielově pohledu ho zastavilo. Nebo to možná bylo cosi neviditelného před ním, protože to vypadalo, jako by do něčeho narazil, co ho na chvíli zastavilo, ale tuhle myšlenku Miranda okamžitě zaplašila. Jakmile se o to útočník pokusil podruhé, tentokrát s nožem výhružně namířeným na ně, natáhla Miranda ruku před sebe. Mělo to být takové zoufalé obranné gesto, ale to co se stalo potom, ji překvapilo. Nůž v útočníkově ruce se viditelně rozžhavil tak, že ho upustil a s šokovaným výrazem se dal na útěk.

Daniel se podíval na Mirandu nejprve zaraženě, ale pak jakoby si uvědomil, že by tu neměli zůstat, ji vzal zase za ruku a rychlým krokem zamířili k jejímu domu.

Teprve když stáli před domem, se jí zeptal: „Jsi v pořádku Mir?“ Jakmile přikývla, položil další otázku: „Co to bylo s tím nožem, co jsi udělala?“

„Já nevím měla jsem strach a najednou mě napadlo, že by se o ten nůž mohl spálit,“ odpověděla Miranda. Daniel se na ni chvíli díval a pak řekl něco, co ji překvapilo: „Miláčku, proč si mi neřekla, že si čarodějka?“ 

Kapitola 2: Odmítání

„Jaká čarodějka, o čem to mluvíš Danieli?“ zeptala se Miranda naprosto zmateně.

„Ty o ničem nevíš viď?“ zeptal se.

„O čem bych měla vědět?“ nechápala stále Miranda a byla čím dál tím víc frustrovaná. Vždycky jí připadalo, že má její přítel nějaké tajemství a doufala, že teď se ho konečně dozví. Podívala se na něj tázavě a Daniel evidentně trochu zaváhal, než odpověděl: „No víš, někteří lidé, jako třeba já nebo ty, umí používat kouzla. Není jich moc, ale existují. Když si v té uličce spálila tomu chlápkovi nožem ruku, došlo mi, že si taky čarodějka i když nevím proč ti to rodiče neřekli.“

„Proč do toho pleteš moje rodiče? Danieli nevím, co jsi zač a proč si mi nic neřekl, ale já nemůžu být čarodějka. To je nesmysl!“ Miranda věděla, že sklouzává do hádavého tónu, ale nemohla si pomoct. To co jí Daniel říkal, přece nebylo možné.

„Není to nesmysl Mir, zkus se nad tím zamyslet. Nikdy si nedokázala ve stresové situaci něco zvláštního nebo neobvyklého?“ Daniel mluvil smířlivým tónem, ale nebylo to nic platné.

„Dej mi pokoj s čarodějnictvím, nic takového neexistuje!“ křikla na něj Miranda a rozběhla se k domu.

„Počkej přece, zkus se nad tím zamyslet!“ zavolal Daniel, ale Miranda už práskla dveřmi.

*****

Daniel se na Mirandu nezlobil. Byla zapřisáhlá realistka a vyrovnat se s něčím takovým pro ni nebylo snadné. Kdyby za ní teď šel, ničemu by to nepomohlo, spíš by to ještě zhoršil, proto se rozhodl, že půjde domů a nechá Mirandu, aby se s tím srovnala.

„Jak se má Miranda?“ zeptala se Elisabeth Asch, jakmile vešel do dveří.

„Teď je trochu naštvaná, zjistil jsem, že je čarodějka, jenže ona to nevěděla a nevěří mi,“ odpověděl Daniel po pravdě. Jeho matka měla Mirandu ráda a upřímně se o ni zajímala, proto jí Daniel vyprávěl, co se dneska seběhlo.

„Hlavně že jste oba v pořádku, ten chlap mohl být nebezpečný,“ odpověděla s ulehčením Elisabeth Asch a trochu se odmlčela, než pokračovala: „Mirandiny rodiče museli mít dobrý důvod, aby svým dětem neřekli o jejich původu, ale věřím, že Miranda se s tím srovná, jen potřebuje čas.“

Daniel se na matku usmál, pak si vzal večeři a šel do svého pokoje, aby se podíval, jestli mu Miranda třeba nenapsala. Vlastně byl docela rád, že není v podobné situaci, jeho rodiče ho naučili používat kouzla bezpečně, aby tím někomu neublížil. Před obyčejnými lidmi bylo bezpečnější svůj původ tajit, a když Daniel zjistil, že i Miranda je čarodějka, trochu se mu ulevilo. Mít před svou přítelkyní takové tajemství bylo trochu obtížné a hlavně nepříjemné. Teď jen doufal, že se s tím Miranda brzy srovná a byl připravený jí pomoct to celé pochopit.

*****

Miranda ležela na posteli, koukala do stropu a přemýšlela. Z toho co se teď stalo, byla zmatená a nevěděla, co si má myslet. Co se vlastně doopravdy stalo v té uličce a proč si Daniel myslí, že je čarodějka? Ona tomu nechtěla věřit, protože podle ní nic takového nemohlo existovat, ale na druhou stranu, to co se stalo v té uličce, neuměla vysvětlit. To jak Daniel toho chlapa zastavil a jak mu ona spálila nožem ruku - mohla to být kouzla? Pokud ano, pak by to samé museli umět také její rodiče a dokonce i Trisha. Proč jí to ale do teď nikdo neřekl? Jestli tohle všechno bylo vůbec možné, měli jí to říct. Místo toho jí to všichni z nějakého důvodu tajili, pokud to celé vůbec byla pravda. Nechápala, proč jí alespoň Daniel neřekl, že také on sám je čaroděj.

Nevěděla, jak dlouho takhle ležela a přemýšlela. Mohlo to být pár minut, ale také pár hodin, každopádně někdy během toho přemýšlení usnula. Sen, který se jí zdál, byl zvláštní. Byli tam její rodiče, byla tam kouzla a byl tam nějaký kluk, kterého neznala, ale bála se ho. Jeho kouzla byla děsivá, temná a nebezpečná a ona nějak věděla, že jestli něco neudělá, nebude pro něj problém je zabít. Zrovna když se pokoušela varovat rodiče, vzbudil Mirandu budík, který jí oznamoval, že musí jít na ranní přednášku.

„Teda ty vypadáš,“ poznamenala Trisha, když se asi za půl hodiny střídaly v koupelně. Jako obvykle měla v ruce mobil, bez kterého se neobešla ani v koupelně. Její mladší sestra trávila hodiny a hodiny na messengeru, ale rozhodně nevypadala, že by uměla jakékoliv kouzlo. To ale samozřejmě nic neznamenalo.

„Jo dík, moc jsem nespala,“ odpověděla Miranda a šla zpátky do svého pokoje připravit si věci na přednášku z historie literatury.

Kapitola 3: Smíření

Miranda se ten den snažila soustředit na přednášky, ale každou chvíli se jí vynořovaly myšlenky na události předchozího večera. Myslela na chlápka s nožem v temné uličce, na hádku s Dannym a na sen, který se jí tu noc zdál. Přestože kouzla a veškeré nadpřirozené jevy vždycky odmítala, teď se jí najednou vynořovaly podivné vzpomínky na dobu, kdy byla ještě malá. Jednou v létě když jí bylo asi osm, byla u nich na zahradě taková menší rodinná grilovací slavnost. Její otec Thomas Baker tehdy zápasil s novým grilem, který mu nešel zapálit a dost se u toho rozčiloval. Miranda neměla ráda, když rodiče křičeli a zvlášť otce se vždycky trochu bála, když se rozčílil. Tehdy se jí nějak podařilo ten gril zapálit jen tím, že na to myslela a nastavila dlaň nad grilovací rošt.

Právě tahle vzpomínka v ní teď vyvolala trochu výčitky svědomí, protože si uvědomila, že Danny, ač to bylo dost neuvěřitelné, mohl mít možná pravdu. Bylo jí jasné, že se mu musí omluvit, proto na něj po přednáškách počkala.

„Danny musím se ti omluvit…“ začala, hned jak ho uviděla, ale on jí nejprve objal, políbil a s lehkým úsměvem řekl: „Nemusíš Mir, vím, že je to pro tebe těžké,“

„Ptal ses, jestli jsem někdy ve stresu nedokázala něco neobvyklého a já si na něco vzpomněla. Na něco z dětství, ale pořád tomu moc nerozumím.“

„Pojď, půjdeme k nám a můžeme si o tom promluvit,“ nabídl Daniel, a když Miranda přikývla, vzal jí za ruku a vyšli směrem k jeho domovu.

Poté co Miranda Danielovi vylíčila svůj dnešní sen a nato i vzpomínku z dětství, sedli si naproti sobě, oba do tureckého sedu a Daniel vyprávěl o své rodině: „Je to tak dávno, že vlastně nevím, kde to začalo. Kouzla snad existují na světě odjakživa. Mí rodiče byli kouzelníci a jejich rodiče taky. Provozovali bílou magii…“

„Bílou magii?“ zeptala se Miranda.

„To znamená, že pomocí kouzel konali pouze dobro, je to opak černé magie, která je naopak dost nebezpečná. Občas se sice objeví někdo, kdo ji používá, a když je to moc nápadné, obvykle zasáhne královská kouzelnická rodina.“

„Královská, to jako fakt?“ podivila se Miranda.

„Nejsou to králové v pravém slova smyslu, spíš něco jako nejvyšší kouzelníci. Vydávají kouzelnické zákony a pravidla a kontrolují jejich dodržování. Proto jsem ti o svém původu neřekl dřív. Základní pravidlo je držet existenci kouzel v tajnosti, je to tak bezpečnější. Důležité je používat kouzla, tak abys tím nikomu neublížila.“

„A to můžu pomocí kouzel udělat cokoliv?“ zeptala se Miranda trochu pochybovačně.

Daniel se zasmál, než odpověděl: „Úplně cokoliv ne, ale řekněme, že hodně věcí. Hýbat věcmi, měnit jejich formu a tvar, ovládat živly, je toho spousta, ale určitě nemůžeš kouzlem například měnit lidská rozhodnutí.“

„A budu všechna ta kouzla vůbec umět používat?“ chtěla vědět Miranda a v jejím hlase byly slyšet obavy.

„Ale vždyť ty už to umíš, jen zatím ne vědomě, ale i to se naučíš. Většina kouzel se ovládá pomocí mysli. Naučím tě to,“ slíbil Daniel a šibalsky na Mirandu mrkl, až se zasmála. Pak ale zvážněla a znovu se zeptala: „Ale proč mi to rodiče neřekli?“

„Určitě k tomu měli dobrý důvod, to ještě budeme muset zjistit, ale ne teď. Potřebuješ se trochu uvolnit…“ odpověděl Daniel lehce svůdným hlasem a naklonil se blíž k Mirandě. Ona jeho polibek opětovala a bez váhání mu začala rozepínat košili. Daniel měl svalnatý hrudník a bylo na něm vidět, že hodně sportuje. To ale rozhodně nebylo to, co na něm nejvíc milovala. Úplně nejradši měla jeho úsměv, většinou laskavý a občas když žertoval takový hravě šibalský.

„Miluju tě Mir,“ zašeptal Daniel, když už byli oba nazí. Milovali se pomalu, něžně a dlouho, a když skončili, povídali si dlouho do večera, dokud si Miranda neuvědomila, že by se měla vrátit domů.

Kapitola 4: Trishiny problémy

Ráno vstát, jít do školy, kde s kamarádkami probrat nejnovější drby, vyfotit několik selfie a večer ideálně nějaké to rande. Takový byl Trishin běžný den. Věděla, že by se měla připravovat na maturitu, aby jí udělala alespoň napotřetí, ale pokaždé když si naplánovala učení, jí do toho přišlo něco, co nemohla odmítnout. Takhle se to stalo i tentokrát. Volala kamarádka, že jí chce seznámit s jedním moc úžasným klukem, který se jí určitě bude líbit.

Jmenoval se Austin Davis a Trisha se s ním sešla večer v parku, kam chodili zamilované páry a kudy se Miranda pravidelně vracela od svého přítele Daniela.

Seděli spolu na lavičce a Austin se zdánlivě nevinně vyptával na její rodinu, což Trishe imponovalo a viděla v tom zájem.

„A s kým, že to tvoje sestra chodí, znám ho?“ zeptal se Austin jako by na tom nic nebylo.

„Pochybuju, je to jeden kluk z vejšky, jmenuje se Daniel Asch. Vím jen, že studuje literaturu stejně jako Miranda,“ odpověděla Trisha a sledovala, jak Austin zavrtěl hlavou.

„Asch, to je divné jméno, nezdá se ti? Zní to jako čaroděj ze země Oz,“ Trisha jeho vtipu nerozuměla, ale zasmála se, protože věděla, že kluci rádi vidí holku se smát. A tohle byl zatraceně hezký kluk. Tmavé vlasy s úžasným rozcuchem a dolíčky ve tvářích. Působil trochu jako rebel, ale zároveň byl milý a neustále si hledal záminku, aby se jí mohl dotknout, což jí také imponovalo, ale zároveň nechtěla, aby si myslel, že už spolu něco mají.

*****

Miranda se vracela potemnělým parkem domů. Čas od času viděla na lavičce nějaký ten zamilovaný pár, ale moc si jich nevšímala. Myslela na to, o čem mluvili s Danielem, přemýšlela, jestli by měla konfrontovat rodiče a že by to měla vědět Trisha. Zároveň ale měla obavu, že její pubertální sestra není na něco takového připravená. Už viděla, jak bude pomocí kouzel podvádět ve škole, dělat naschvály spolužákům a balit kluky, což by rozhodně nepřispělo k utajení, o kterém mluvil Daniel.

Zrovna když už skoro dospěla k rozhodnutí, že to své sestře zatím říkat nebude, zaslechla, najednou Danielovo jméno. Na jedné z laviček zády k ní seděla právě Trisha s nějakým klukem, který jí byl děsivě povědomý. Miranda věděla, že by neměla tajně poslouchat cizí rozhovory, ale zvědavost a skutečnost, že mluvili o Danielovi, jí nedala, tak se schovala za keř a chvíli je pozorovala.

Trisha toho kluka oslovovala Austine a podezřelé bylo, že se vyptával na jejich rodinu. O Dannym mluvil jako o čaroději ze země Oz a i když se snažil, aby to znělo jako žert, Mirandě se na tom něco nezdálo. Měla neodbytné tušení, že to neříkal jen tak, ale že zná jejich tajemství, o kterém se ona sama dověděla teprve nedávno a Trisha o něm nevěděla vůbec. Navíc si Miranda byla jistá, že už toho kluka někde viděla. Už se chystala, že půjde k nim a zeptá se, co tady dělají, když jí najednou jako záblesk došlo, kde už Austina viděla. Byl to ten kluk z jejího snu…  Nevěděla, jak dlouho tam stála, mohla to být chvilička, ale také celá věčnost. Věděla, že jestli je Austin tak nebezpečný, jako se jevil ve snu, musí Trishu varovat. Sice ještě nevěděla, jak to udělá, ale doufala, že přes noc na něco přijde.

Když se ráno probudila, na nic nečekala a i přesto, že jí to Daniel večer po chatu rozmlouval, šla svou sestru varovat. Podle Dannyho jí Trisha stejně nebude věřit. Kluk, se kterým si byla včera večer, je nebezpečný čaroděj, viděla jsem ho ve snu. Jo to zní hodně přesvědčivě. To jí napsal včera večer, takže věděla, že moc šancí nemá, ale musela to alespoň zkusit: „Ahoj Trisho, víš, asi to bude znít divně, ale musím ti něco říct,“ začala Miranda, a když se její sestra zatvářila tázavě, pokračovala:

„Myslím, že by ses s tím Austinem neměla vídat, nemám z něj dobrý pocit.“

„Jak ty o něm víš?“ zeptala se Trisha a Mirandě až teď došlo, že by o něm vůbec neměla vědět a že bude muset s pravdou ven.

„Viděla jsem vás včera večer, ale o to nejde. Důležité je, že ten kluk je nebezpečný.“

„Nebezpečný? Prosím tě nejsi trochu paranoidní? Je to jenom obyčejný kluk, i když uznávám nebezpečně hezký.“

„Hezký možná, ale má tajemství, o kterém nevíš.“

„Jaké tajemství?“ chtěla vědět Trisha.

To bylo přesně to, co by jí Miranda ještě raději neříkala a sestřin nedůvěřivý pohled ji v tom ještě víc utvrdil, proto se pokusila odpovědět vyhýbavě:

„Víš, Austin není zas tak obyčejný jak si myslíš. Ještě ti nemůžu říct proč, ale měla bys ho raději nechat na pokoji.“

„Víš co Mirando?  Ty mi nebudeš říkat, koho mám nebo nemám nechat na pokoji! To je moje věc a teď mě omluv, musím do školy!“ odsekla Trisha naštvaně a s batohem přes rameno odkráčela z pokoje.

To bylo přesně to, co jí psal Danny. Trisha jí nevěřila, naopak se na ní naštvala tak, že teď už nebude snadné s ní promluvit. A přitom jí jen chtěla uchránit před zklamáním, až zjistí co je Austin zač. Že ho viděla ve snu, jí říct prostě nemohla, to i jí samotné znělo dost neuvěřitelně a mohla být ráda, že jí věří alespoň Danny. Teď se ale sama sebe ptala, co to znamená. Proč se kluk, kterého viděla ve snu, najednou objevil tady a randí s Trishou? Je to snad nějaká předtucha? Hrozí jim všem nějaké nebezpečí, nebo toho jen na ní bylo moc a zbláznila se jí fantazie? To byly otázky, na které bude muset rychle najít odpověď.

Kapitola 5: Síla mysli

Miranda toho měla v dalších dnech opravdu hodně. Pomalu se v ní probouzela potlačovaná magie, do toho se s Dannym snažili zjistit něco o Austinovi a samozřejmě nesměla zapomínat ani na školu. Byla Dannymu vděčná, že jí věří a snaží se jí pomoct. Podle něj bylo možné, vzhledem k tomu, že se v ní probouzela magie, že ten sen byla něco jako předtucha a v tom případě bylo potřeba zjistit, čeho se týkala.

Snažili se najít ho na sociálních sítích i přes Trishiny spolužačky, ale vypadalo to jakoby ten kluk ani nechodil do školy. Bylo ovšem také možné, že Trisha své kamarády varovala a ti teď neříkali pravdu. Proto když všechny dostupné metody selhaly, rozhodl se Danny pro trochu radikální řešení:

„Poprosil jsem svého otce, aby kontaktoval královskou rodinu v Brazílii. Má tam známého, a jestli je Austin čaroděj, mohli by o něm něco vědět.“

„A myslíš, že nám ty informace jen tak dají?“ zeptala se pochybovačně Miranda.

„To nevím, záleží na tom jak dobrého známého tam táta má, ale za pokus to stojí ne?“

„To určitě,“ řekla Miranda a krátce svého přítele políbila na ústa jako výraz poděkování. Daniel si to ale vyložil trochu jinak a začal Mirandu svlékat…

Když se pomilovali a leželi vedle sebe nazí v posteli, Danny najednou navrhl:

„Teď když máš čistou hlavu, mohli bychom zkusit nějaká kouzla, co říkáš?“

Miranda pouze přikývla a začala sbírat okolo postele své oblečení. Než ze sebe udělala znovu člověka, Danny mezitím připravoval pár věcí. Nafoukl několik balónků, položil na zem knihy a k Mirandině překvapení přinesl svíčky.

„Začneme něčím jednoduchým, zkusíš prasknout balónek, aniž by ses ho dotkla. Základem každého kouzla je energie. Každý kouzelník jí má buď temnou, nebo bílou. Už jsem říkal, že většina kouzel se ovládá pomocí mysli a na tohle ti stačí jedna myšlenka. Jde o to, že myšlenkou vyvoláš energii, kterou potom správně použiješ. Normálnímu člověku tahle energie právě chybí, proto se nemůže naučit kouzlům kdokoli. Vtip je jenom v tom vědět na co přesně máš myslet. Na co přesně si myslela v té uličce?“ zeptal se Daniel, aby jí navedl.

„Nejdřív mě napadlo, že by se mohl spálit a pak jsem si představila, že je ten nůž žhavý.“

„Správně, prasknutí balónku je v podstatě změna formy a tvaru. Když provádíš kouzlo, musíš myslet na to, jaký přesně má být důsledek kouzla. Většina lidí by si prostě řeklo, že by balónek mohl prasknout, ale takhle kouzlo fungovat nebude, ty musíš co nejpřesněji myslet na to, že už je prasklý-tedy jak má ta věc vypadat. V tomhle případě ho zvládne prasknout samotná energie, u těžších kouzel je lepší jí trochu pomoct, protože kdybys chtěla třeba shodit strom, vyčerpá tě to. Ale to se naučíš později,“ vysvětlil Mirandě Daniel. Potom se podíval na balónek a ten ve zlomku vteřiny praskl.

Miranda to zkoušela po něm, ale zřejmě udělala v mysli nějakou chybu, nebo správně nepoužila energii, protože balónek místo aby praskl, zmizel úplně. Na nic nečekala a zkusila to znovu, tentokrát úspěšně.

„Výborně Mir to bylo lepší. Víš, jakou si udělala poprvé chybu?“ zeptal se Daniel.

Miranda se nad tím chvíli zamyslela, než odpověděla:

„Asi ano, na zlomek vteřiny mě napadlo, že když praskne balónek tak vlastně zmizí. Že už to pak není balónek.“ Daniel se tomu zasmál, ale za chvíli zase zvážněl a řekl:

„Dobře, takže si ho někam odčarovala. Proto je důležité myslet co nejpřesněji a jen na to jedno. Stačí jedna postranní myšlenka navíc a kouzlo se změní. Vyžaduje to soustředění.“

Miranda přikývla, i když se jí to zdálo složité a bylo jí jasné, že u komplikovanějších kouzel to celé bude ještě složitější. Zároveň ale věřila, že s Dannyho pomocí to zvládne, zvlášť když už to vlastně umí. Navíc zapálit a zhasnout svíčku se jí povedlo hned.

„A co s tou knížkou?“ zeptala se zvědavě Miranda. Daniel se pousmál, než odpověděl:

„Zkusíme levitační kouzlo,“ řekl Daniel a upřeně se podíval na knížku, která se vzápětí ze země zvedla do vzduchu a vystoupala na úroveň jeho očí. Celou dobu jí sledoval očima, ale jakmile uhnul pohledem a místo toho se podíval na Mirandu, knížka spadla na zem.

„Základ je, myslet na to že má být ta knížka ve vzduchu. Jakmile jí pomocí energie dostaneš do vzduchu, už je to jednoduché. Dokud jí budeš sledovat, zůstane tak a už si můžeš dovolit kouzlo změnit nebo upřesnit. Pokud jí budeš chtít přemístit, začni myslet na to, kde má potom být,“ vysvětlil Danny a Miranda to hned vyzkoušela.

Chvíli to ale trvalo, protože měla trochu problém usměrnit mysl, aby nemyslela na nic jiného, než na kouzlo, které chce provést. Nakonec byla natolik úspěšná, že nejen knížku dostala do vzduchu, ale také jí plynule přemístila na postel.

„Výborně, učíš se rychle. Chce to trochu trénink, ale brzo budeš moct používat i složitější kouzla. Dneska už tě nic nového učit nebudu, ale můžeš si to zkoušet i na jiných věcech, ať si to natrénuješ.“ Dannyho pochvala jí těšila a teď když si tu magii sama vyzkoušela, musela si přiznat, že se jí začíná líbit. Úplně přehodnotila svůj pohled na realitu a na to co si doteď myslela, že je nereálné. Jediné co jí pořád dělalo starosti, byla ta předtucha. Pořád chtěla věřit tomu, že je to jen náhoda a nic jim nehrozí, ale ve skrytu duše sama věděla, že to není pravda.

Kapitola 6: Odhalení

V Princetonu bylo teplo téměř horko. Trisha zase neudělala maturitu, ostatně jak se očekávalo a soudě podle toho jak vesele plánovala, co bude dělat o prázdninách, jí to bylo jedno. Miranda naopak svědomitě splnila většinu zkoušek letního semestru, a to i když se u toho zároveň věnovala výuce kouzel. Daniel musel uznat, že na to jak bylo pro ni těžké se s tím vyrovnat, dělá pokroky, proto také přistoupil k výuce pokročilejších kouzel, jako je ovládání živlů, nebo obranná kouzla. Výuka tentokrát probíhala u Daniela na zahradě. Oba byli v plavkách, aby si nenamočili šaty, až bude Miranda zkoušet ovládat vodu.

„Už víš, na jakém principu fungují kouzla, tak využij, co ses naučila k ovládání živlů a zkus na mě poslat vodu,“ řekl Daniel a spíš z legrace, než že by to mělo nějaký účel, zaujal bojový postoj.

Miranda využila vodu z bazénu a usměrnila energii tak, že vyvolala vlnu, která Daniela kompletně zalila. Tedy zalila by, kdyby se před ní neuchránil štítovým kouzlem.

„Kruci, vždyť jsem na tebe poslala vlnu, jak si to udělal?“ zeptala se zvědavě Miranda.

„Použil jsem štítové kouzlo jako tenkrát v té uličce. Naučím tě to. Základ obranných kouzel spočívá v tom rozpoznat protivníkovu energii, a tím zpětně rozšifrovat účel kouzla a správně na to reagovat nějakým vhodným protikouzlem.  Je to trochu náročné na soustředění, protože musíš poznat co se má stát a dost rychle na to reagovat.“

Miranda se při jeho slovech tvářila mírně vyděšeně, proto ji Daniel rychle uklidnil:

„Neboj Mir, já ti to pro začátek usnadním tím, že budeš vědět, které kouzlo použiju, aby ses naučila rozpoznat energii. Zkusíme to s tou vodou. Až poznáš energii mého kouzla, usměrni to svojí proti mně tak abys vytvořila jaký si štít, nebo i něco jiného. Můžeš klidně využít fantazii.“

Miranda se snažila ze všech sil soustředit, ale přesto to museli zkoušet několikrát. Už byla úplně mokrá, když se jí konečně podařilo Daniela zastavit. Silou svojí energie vlnu nejprve na zlomek vteřiny zastavila, ale jen aby jí vzápětí mohla obrátit proti Danielovi, který tím že to nečekal se ani nestihl bránit a vlna ho celého zalila.

„Teda Mir z tebe už je hotová čarodějka,“ řekl se smíchem Nathan Asch, Dannyho otec, který zrovna přišel z práce a viděl tak co udělala.

„Děkuju, pane Aschi, co je nového?“ zeptala se původně jen ze zdvořilosti, ale Dannyho otec přeci jen něco nového měl: „Mám nějaké zprávy o tom Austinovi a myslím že bys o tom měla vědět Mir,“ začal Nathan a znělo to tak vážně, že se na to Miranda s Dannym raději posadili.

„Mir, nevím, jestli to víš, ale tvoje matka má bratra.“

„Cože?“ zeptala se překvapeně Miranda.

„Je to tak jmenuje se Gregory Baker, je to spíš něco jako černá ovce rodiny, protože se dal na temnou stranu magie. Každopádně ten Austin Davis je sirotek, jeho rodiče zemřeli při autonehodě a Gregory ho později adoptoval. Problém je, že v něm zřejmě probudil po smrti rodičů dlouho potlačovanou magii a využívá ho, aby se pomstil vaší rodině, že jste na něj zanevřeli,“ dokončil pan Asch vyprávění a po chvíli odešel do domu, aby je nechal o samotě.

Daniel chytil Mirandu za ruku, aby jí dodal sílu. Ta nejprve dlouho mlčela a nakonec řekla: „To by dost věcí vysvětlovalo, například proč nám to máma neřekla.“

„To je pravda, teda já ti nechci radit Mir, ale myslím, že teď bys už neměla před svojí rodinou tajit, že o tom víš. Tenhle Gregory Baker se zdá být nebezpečný a mi ho musíme nějak zastavit,“ řekl Daniel a přitom se jí vážně díval do očí.

„Máš pravdu, promluvím s nimi, ale ty se prosím do toho nepleť, nechci, aby se ti kvůli mé rodině něco stalo…“ Miranda chtěla pokračovat, ale Daniel jí pohybem ruky zastavil:

„To ne Mir jsem s tebou, záleží mi na tobě a chci ti pomoct. Myslím, že když se obě naše rodiny spojí, můžeme ho společně zastavit.“ V jeho očích bylo takové odhodlání, že další protesty Miranda nezkoušela. Navíc si uvědomovala, že má pravdu, ona sama se teprve před nedávnem dozvěděla, že je čarodějka a její rodiče by to sami nejspíš nezvládli. Potřebovali pomoc a Dannyho rodina jim jí mohla poskytnout.

Kapitola 7: Už žádná tajemství

Prvním krokem, aby se mohli vypořádat s nebezpečím, které jim hrozilo, byla konfrontace Mirandiny rodiny. Miranda si chtěla nejprve ještě jednou promluvit s Trishou s tím, že za rodiči půjdou potom spolu. Už jí to sice jednou nevyšlo, ale tentokrát na to chtěla jít jinak. Pokud jí nebude věřit, jednoduše jí to ukáže.

Trisha byla naštěstí zrovna ve svém pokoji a četla si časopis o módě. Pozvala Mirandu dál a ta si k ní sedla na postel tak jako to dělávali dříve, když probírali různé holčičí věci, nebo koukali na dívčí filmy.

„Ahoj mám volné odpoledne tak mě napadlo, že bysme mohli chvilku pokecat, má tady film,“ začala Miranda. Trisha souhlasila celkem ráda, evidentně také neměla na dnešek program a tak Miranda pustila Kouzelníky z Wawerly. Byla to taková lehká bláznivá komedie o kouzelnické rodině, a když si k tomu Trisha otevřela svůj oblíbený Cider byla atmosféra téměř dokonalá.

„Ještě randíš s tím Austinem?“ zeptala se po chvíli Miranda a snažila se, aby to znělo nevinně.

„A víš, že ani ne, začal se chovat trochu divně,“ odpověděla Trisha bez zájmu.

„Jak to myslíš divně?“

„Prostě divně, byl takovej vlezlej a až moc se vyptával na tebe a tvýho kluka. Tohle nebyl normální zájem, spíš mi to přišlo až chorobný.“

„Aha to je vážně divný,“ řekla Miranda zdánlivě bez zájmu, ale ve skutečnosti se tím jen potvrdilo to, co už věděla. Austin je čaroděj a sonduje pro svého adoptivního otce informace. Zatím si to ale nechala pro sebe a opět se věnovala filmu a smála se pokaždé když Trisha komentovala nějakou vtipnou pasáž.

„Myslíš, že kouzla vážně existují?“ zeptala se najednou zamyšleně Trisha a překvapená Miranda jí místo odpovědi vrátila otázku:

„A chtěla bys, aby existovali?“ Trisha se nejprve zamyslela a pak se smíchem řekla:

„Někdy by se to hodilo, bych třeba mohla začarovat nějakého kluka, aby se do mě zamiloval. Myslím skutečně zamiloval…“ Ta poslední věta zněla už spíše zasněně.

„Myslíš něco jako nápoj lásky jako v Tristanovy a Isoldě?“

Na tuhle Mirandinu otázku už Trisha nestihla odpovědět, protože v tu chvíli se roztříštilo okno a do pokoje vletěl nějaký kámen. Trisha leknutím vyjekla. Jakmile se vzpamatovala, přistoupila k Mirandě, která stála i s kamenem u okna. Venku stál Austin, a přestože bylo léto, měl na sobě černý plášť.

„Tohle není konec Trisho, rozumíš!?“ zakřičel mrazivě a dřív než děvčata stihla jakkoli zareagovat jednoduše zmizel. Miranda vyhodila kámen zpátky ven a podívala se na Trishu. Nevypadala, že by ji Austinova výhružka nějak vyděsila, spíš měla v očích vztek.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se přesto Miranda mladší sestry.

„Já ano, ale máma bude zuřit, podívej na to okno.“

„Neboj, to spravíme,“ řekla Miranda, přiložila dlaň na rozbité sklo a okno se najednou samo postupně zacelilo, tak že po incidentu s kamenem nezůstala jediná stopa. Akorát že Trisha teď neměla v očích jen vztek ale také překvapení.

„ Víš, jak ses ptala, jestli existují kouzla? Tak existují,“ Miranda se pokusila o vtipný tón, aby odlehčila situaci.

„Tt ty jsi ča čarodějka?“ koktala Trisha.

„Ano stejně jako celá naše rodina, Dannyho rodina a taky Austin. Víš, tohle jsem se ti snažila předtím, jak jsme mluvili o Austinovi říct,“ řekla omluvně Miranda a jakmile se Trisha trochu uklidnila, kupodivu rychleji než předtím ona, vysvětlila jí některé podrobnosti jako fungování kouzel a princip bílé a černé magie. Také Trishe bylo divné, proč jim to rodiče zatajili a tak jí Miranda řekla ještě i o Gregorym a jaké nebezpečí jim hrozí. Tím Trishu trochu vyděsila.

„Co budeme dělat?“ zeptala se její sestra slabým hlasem.

„Musíme je porazit, Dannyho rodina nám pomůže, ale nejdřív si mi dvě musíme promluvit s našima, abychom mohli společně sestavit plán. Výhoda je, že oni nevědí, že mi víme,“ shrnula celou situaci Miranda a jakmile Trisha stále ještě trochu vyjevená přikývla, vydala se obě děvčata za svými rodiči.

Scarlet a Thomas Bakerovi nakonec nebyli ani tak překvapení, že jejich dcery vědí o jejich čarodějnickém původu jako spíš že vědí o Gregorym.

„Když Grega zlákala černá magie, byla to pro naši rodinu celkem ostuda. Postupně jsem s ním raději přerušila veškeré styky, což ho asi naštvalo. Nicméně s vaším tátou jsme se domluvili, že bude bezpečnější, když o něm nebudete vědět,“ vyprávěla Scarlet Baker, ale Miranda jí přerušila:

„Dobře tomu rozumím, ale proč jste nám neřekli, že jsme z čarodějnické rodiny?“ Paní Baker si povzdechla, než odpověděla:

„Víš, mít čarodějnický původ zároveň znamená dodržovat určitá pravidla, což je svazující. Kdybych si mohla vybrat, raději bych žila jako normální člověk. Chtěla jsem, abyste alespoň vy, prožili normální veselý život bez tajemství, kouzel a magie, ale teď už vím, že před tím neutečete.“

Miranda samozřejmě o pravidlech věděla a zas až tak svazující jí nepřišla, ale to teď nebylo důležité. Důležité nebylo ani to, že matčino rozhodnutí pořád úplně nechápala. Teď záleželo na tom, co se rozhodnou udělat.

„Dobře mami a co budeme dělat?“ zeptala se Miranda, zatímco stále ještě vyjevená Trisha se držela zpátky a jen poslouchala.

„Já bych ještě počkala Mir. Vlastně ani nevíme, co má Greg v plánu, třeba to celé nic neznamená a já nechci zbytečně začínat válku. Slibte mi, že to zatím necháte být, jen buďte opatrní a nechoďte nikam po setmění sami, kdyby náhodou.“

Mirandě se to sice moc nelíbilo, ale nakonec přikývla. Věděla, že její matka nepřikládá varovným snům moc velkou váhu a o tom co bylo mezi Trishou a Austinem ani nevěděla. Pravda byla, že se zatím vlastně nic nestalo, ale Miranda měla špatné tušení, že to tak nezůstane dlouho.

Kapitola 8: Unáhlené rozhodnutí

Uběhlo pár dní a Trisha se s novým životním stylem čarodějky dokonale sžila. Rodiče uznali, že teď když už to stejně vědí, měli by se naučit kouzla správně a hlavně bezpečně používat, proto se Thomas Baker Trishe často věnoval. Miranda, která už většinu z toho uměla, se k nim přidávala jen občas, aby se procvičila.

Trisha byla do kouzlení možná až příliš zapálená a základy se naučila velice rychle. Stále jí ale dělalo problém rozpoznat energii kouzla tak aby se mohla bránit. Thomas Baker ale říkal, že to chce cvik.

Ohledně nebezpečí, které jim hrozilo, bylo, jak se říká ticho po pěšině. Miranda jak se Trishe zdálo, poslechla rodiče a nic nepodnikala, což se jí ale vůbec nelíbilo.

„Mirando myslím, že bychom měli něco udělat, dokud máme výhodu překvapení,“ řekla jednoho dne své sestře, která se zrovna chystala za Danielem.

„Já bych počkala, co když má máma pravdu a nic se nestane?“ Na to Trisha neodpověděla, jen se nejistě usmála a odešla do svého pokoje. Tahle opatrnost a nejistota jí lezla na nervy, proto se nakonec rozhodla, že když už nic jiného, alespoň si zkusí promluvit s Austinem a nenápadně zjistit jestli se něco chystá. Doufala že ho přesvědčí, aby svému adoptivnímu otci přestal pomáhat, proto si s ním domluvila schůzku na tichém a klidném místě.

Další den večer si na sebe oblékla bílé letní šaty s motivem květů, k tomu bílé sandálky a šla za Austinem. Rodiče se nad tím nijak nepozastavili, byli zvyklí, že tráví hodně času někde s kamarády. Řekla jim, že přátelé na ni čekají venku, protože matka z opatrnosti nechtěla, aby chodili po setmění sami.

Austin na ní čekal napůl schovaný mezi stromy a místo uličnického, na který byla Trisha zvyklá, byl jeho pohled mrazivý.

„Chtěla bys to dát zase dohromady?“ zeptal se na uvítanou i přesto že odpověď nejspíš znal.

„Ne, totiž…chtěla bych s tebou mluvit o něčem jiném. Vím, kdo si,“

„A kdo tedy podle tebe jsem?“ zeptal se Austin opět mrazivým nebezpečným hlasem.

„Čaroděj, stejně jako já. A Gregory Baker, který se tě ujal, potom co ti zemřeli rodiče, je bratr mojí mámy,“ vypálila na něj Trisha bez rozmyslu.

„Dobře určitě tedy víš i to, že se na něj vykašlala. Otočila se zády k vlastnímu bratrovi jen proto, že používá trochu jinou magii!“ s těmi slovy jí Austin tvrdě chytil za rameno, až to zabolelo, chvíli se odmlčel, a když pokračoval, byl jeho hlas úplně jiný.

„ To přece nemůžeme nechat jen tak, to jistě chápeš,“ řekl tentokrát sladce a jemně jí zvedl bradu, aby se mu musela podívat do očí.

„Co chcete dělat?“ zeptala se Trisha přiškrceně. Měla najednou pocit, že se v jeho očích utopí, díval se na ni uhrančivým pohledem a něco jí polohlasem říkal. Trisha moc nevnímala slova, jen hlas a zvláštní pohyby rukou. Příliš nechápala co se s ní děje, ale pro tyhle oči a sametový hlas by udělala všechno.

„Buď klidná ať se stane cokoliv, já ti neublížím. Ochráním tě, jenom přijď za mnou. Až budeš vědět, co se chystají dělat, přijď za mnou. Přijď za mnou na tohle místo, budu tady každý večer po setmění,“ pohladil jí po vlasech a vzápětí udělal jakýsi rychlý pohyb rukou. Trisha zamrkala, otočila se a beze slova odešla. Cítila se trochu zvláštně, ale nebylo to nepříjemné, spíš jako by se právě probudila ze snu a těšila se na další. Těšila se, až zase uslyší jeho hlas a bude se moct podívat do jeho očí, které jí vždycky fascinovali. Divné na tom bylo jen to, že si moc nevzpomínala, co přesně Austin říkal. Spíše jenom tak matně, neurčitě a bez souvislostí. Jako když se jí v noci zdál sen a ona si ráno nedokázala vybavit, o čem přesně byl.

Kapitola 9: Podivné události

V Princetonu uběhlo několik týdnů, prázdniny byly v polovině a Miranda už si začínala myslet, že její matka měla pravdu, protože bylo, jak se říká ticho po pěšině. Trisha byla sice najednou trochu uzavřená a jakoby ponořená do svého světa, ale to se dalo přičítat pubertě. Ani to že Scarlet Baker byla poslední dny dost ve stresu a zdála se unavená a bez energie, nebylo samo o sobě nic zvláštního. Přesto tady ale bylo skryté nebezpečí, o kterém zatím nevěděli.

Jednoho dne, když se Miranda večer vrátila od Daniela, všimla si, že její matka kulhá a má zavázanou nohu.

„Co se ti stalo mami?“ zeptala se.

„Představ si, sousedovic pes na mě z ničeho nic vyběhl a zakousl se mi do nohy, prostě jen tak. Na pohotovosti mi to museli dokonce zašít,“ odpověděla Scarlet a dál něco míchala v hrnci.

„To je zvláštní, Buzzy přece nekouše. Ten by neublížil ani mouše, nedráždila si ho nějak?“ napadlo Mirandu.

„Vůbec ne, prostě se paní Larsenové vytrhl z vodítka a rozběhl se ke mně, když jsem šla z nákupu.“

Tak tohle bylo opravdu zvláštní, Miranda nechápala, co tomu psovi přelítlo přes nos. Byl sice trochu ušňafaný, ale co věděla, nikdy nikoho nepokousal.

Sice jí to trochu vrtalo hlavou, ale nakonec to také přestala řešit a stejně jako její sestra si užívala volné dny. Chodila s Danielem k vodě, občas u něj přespala a užívala si, že může být vzhůru dlouho do noci.

Třetí den od toho zvláštního útoku, zrovna když měla spát u Daniela, jí matka zavolala, což bylo neobvyklé a Miranda hned poznala, že se něco děje. Scarlet jí řekla, že se to stalo znovu, ale tentokrát se jí toulavá kočka, která byla zvyklá k nim na verandu chodit na mléko, zakousla do kotníku.

„Mami tohle už je vážně trochu divné, vydrž, dám ti Daniela,“ řekla Miranda, jakmile se dozvěděla, že kočka, která k nim vždycky přijde na mléko a pro pohlazení udělala tohle. Předala tedy telefon Dannymu, který chvíli poslouchal, zřejmě jak mu Scarlet Baker opakuje, co se stalo a nakonec se s vážným výrazem ve tváři zeptal: „Paní Bakerová, nestalo se vám v poslední době ještě něco dalšího? Například problémy se spaním, noční můry, nevysvětlitelné zdravotní problémy a podobně,“ dodal na vysvětlenou. Miranda sice neslyšela, co její matka odpověděla, ale podle Danielova výrazu a jeho dalších slov si to domyslela.

„Dobře paní Bakerová, tohle se mi nelíbí. Sama asi víte, že tohle jsou kouzla černé magie..... cože?..... Ano. Mohla byste společně s Trishou a vaším manželem přijít k nám? Měli bysme se poradit…Dobře tak zatím,“ Daniel ukončil hovor a podíval se na Mirandu, která ho sledovala s tázavým výrazem ve tváři.

„Pamatuješ, jak jsem říkal, co dokáže černá magie?“ zeptal se, a když Miranda přikývla, pokračoval: „Mám obavu, že Gregory Baker takhle zaútočil na tvojí matku. Psychické útoky jako třeba vampirismus, vracející se noční můry, zdravotní problémy, nebo abnormální útoky zvířat jsou v černé magii celkem běžné.“

„Co je to přesně ten vampirismus?“ zeptala se Miranda.

„Vampirismus je forma psychického útoku, v podstatě vysávání energie, kdy se oběť neustále cítí jakoby vysátá a vyčerpaná, ale přesto se nedokáže vyspat,“ odpověděl Daniel.

Teď už Miranda věděla, proč chtěl Daniel, aby sem přišli. Původně si matčinu únavu vysvětlovala stresem, ale společně s těmi útoky zvířat už to nemohla být náhoda. Gregory Baker na ní zaútočil a oni se musí rozhodnout co dál dřív, než se stane něco horšího.

Trvalo skoro hodinu, než se všichni sešli u Aschových. Trisha se tvářila trochu nervózně, ale zároveň natěšeně že se bude konečně něco dít.

Elisabeth Asch je všechny srdečně přivítala a nabídla jim něco k pití a sušenky, které dneska pekla.

„Víte, čemu pořád nerozumím?“, zeptala se Scarlet, jakmile se všichni usadili kolem stolu.

„Aby na mě mohl Gregory zaútočit černou magií, musel by mít něco mého, nebo u nás něco nechat, ale nejsem si vědomá, že by u nás v poslední době byl.“

„Je možné, že se k vám dostal nepozorovaně, každopádně by bylo dobré, abyste se dnes podívala po domě, jestli vám něco nechybí, nebo tam naopak není něco, co vám nepatří. Kdybychom měli ten předmět, který použil, mohlo by nám to pomoct,“ odpověděl Nathan Asch zamyšleně.

„Víte, mám takový nápad,“ ozval se najednou Daniel, který od jejich příchodu skoro nepromluvil. Všichni se na něj tázavě podívali a tak pokračoval:

„Černá magie má jednu takovou nevýhodu, kterou bychom mohli využít. Zákon bílé magie říká, že nesmí ublížit a musí být používána co nejvíc nenápadně. A černá magie má taky jeden zákon…“

Při těchhle slovech se Elisabeth na svého syna usmála, protože zřejmě pochopila co má na mysli:

„Přesně tak Danny, akce a reakce. To znamená, že použitá energie se ke kouzelníkovi vrátí v posílené formě ať už kladně nebo záporně,“ vysvětlila Elisabeth s nadšením v hlase i když Miranda stále nechápala co má na mysli.

„A jak nám to pomůže?“ zeptala se. Daniel se nejprve rozhlédl po všech přítomných, než odpověděl:

„No můžeme to využít. Kdybychom měli ten předmět, který použil, mohli bysme zařídit, aby se skrz něj Gregorymu ta energie vrátila v silnější formě a tím ho vyřadit ze hry. Prostě použít jeho vlastní energii proti němu.“

Ve skutečnosti měl Dannyho plán spoustu otazníků, ale všem se líbil, protože se samozřejmě chtěli vyhnout přímé konfrontaci, která by mohla být dost nepříjemná. Přesto jim všem Elisabeth rozdala ochranné amulety, které je měli částečně ochránit před případným útokem a upozornit na přítomnost negativní energie.

Když si Miranda navlékala ten svůj na krk, všimla si, že Trisha trochu zaváhala, než amulet převzala. Bylo to trochu podivné, ale než se tím stihla víc zabývat, začali se všichni zvedat, protože porada byla u konce a Nathan očividně nerad ztrácel čas.

Daniel vyprovodil Mirandu a její rodinu ven. Miranda sice měla v úmyslu u něj původně přespat, ale potom co se stalo, chtěla pomoct matce prohledat dům. Navíc stejně hrozilo bezprostřední nebezpečí dalšího útoku ze strany Gregoryho Bakera. Rozloučila se tedy s Danielem a společně s rodinou vyrazila k domovu.

Kapitola 10: Komplikace

Trishino podivné chování se projevilo i po cestě domů. Byla zase jakoby duchem nepřítomná a oči stále upírala směrem k lesu. Miranda se snažila zachytit, co tam vidí, ale nemohla si pomoct, nic zvláštního tam nebylo.

Doma se pak už soustředila na prohledávání domu. Protože se zdálo, že nic nechybí, soustředili se na odhalení negativní energie v domě za pomoci amuletu, který jim dala Elisabeth. To jim mělo usnadnit hledání něčeho, co sem nepatří.

Zrovna když Miranda stála u police s knihami, její amulet začal nepatrně rudě pulzovat.

„Mami, myslím, že něco mám, pojď sem prosím!“ Když k ní Scarlet došla, začal úplně stejně pulzovat také její amulet a tak začala prohledávat knihy na polici.

„Co je tohle? Knihu kouzelnických pověstí jsem nikdy neměla,“ podivila se Scarlet. Kniha, kterou držela v ruce, byla stará, vázaná v tmavohnědé kůži a se značně zašlým titulem. Když jí Miranda vzala do ruky a po krátkém soustředění jí lehce zabrněly prsty, bylo jasné, že to našli. Šla tedy do svého pokoje, aby to zavolala Dannymu, jenže po cestě si všimla, že v sestřině pokoji je dokořán otevřené okno. Přistoupila k němu, aby ho zavřela a viděla Trishu jak zvolna kráčí směrem k lesu jako by byla náměsíčná.

„Trisho kam to jdeš?!!“ zkusila na ní zavolat, jenže Trisha se ani neohlédla. Místo toho se v pokoji objevili oba rodiče, kteří slyšeli její volání. Thomas Baker už se chystal rozběhnout za ní, ale Miranda ho zastavila: „Počkej tati, zavolám nejdřív Dannymu…“ Thomas Baker sice váhal, ale když nakonec přikývl, okamžitě vytočila číslo. Danny to vzal hned po druhém zazvonění.

„Co se děje zlato, našli jste to?“ zeptal se místo pozdravu.

„Našli, je to kniha, ale kvůli tomu nevolám. Trisha utekla!“ V hlase měla víc paniky než by sama chtěla.

„Počkat uklidni se, co přesně se stalo?“ Dannyho hlas zněl klidně, ale naléhavě.

„Šla jsem do svého pokoje, abych ti řekla o té knize, když jsem si všimla, že má Trisha okno otevřené dokořán. Danny, šla směrem k lesu a nereagovala na volání.“ Miranda cítila, že nemá daleko k slzám, proto se zhluboka nadechla, aby je potlačila. Teď potřebovala zůstat klidná. Dannymu naštěstí trvalo jen pár vteřin, než se rozhodl:

„Dobře Mir, je pravděpodobné, že to nějak souvisí s Gregorym. Možná je očarovaná, nebo tak něco, proto zůstaňte doma a já s otcem se po ní podíváme. Dám ti vědět, neboj.“

„Dobře dávejte na sebe pozor,“ řekla Miranda tiše a ukončila hovor. Potom řekla rodičům, co se dozvěděla od Dannyho. Nikdo z nich nechápal, jak si mohli nevšimnout co se s Trishou děje. Už pár dní byla trochu duchem nepřítomná, a když si od Elisabeth brala medailon, evidentně zaváhala. Mirandu napadlo, že se mohla sejít s Austinem, když se jejich matka rozhodla, nic nepodniknout. Matčino rozhodnutí se jí nelíbilo, to věděla stejně jako to, že s Austinem chvíli předtím randila. Austin jí pouze využil, aby se k nim dostal a jestli se s ním rozhodla sejít, je možné že jí očaroval a teď za ním šla znovu.

Chtěla zavolat Dannymu, aby mu řekla, co jí právě došlo, ale ten jí nebral telefon. Pravděpodobně už po ní pátrají, takže nezbývalo než čekat a doufat, že Dannymu došlo to samé co jí a že nebude pozdě, až jí najdou.

*****

Byla černá noc. Daniel Asch a jeho otec Nathan se skrývali na kraji lesa za keřem a pozorovali mladou dvojici. Trisha byla zpočátku ráda, že Austina vidí a velice ochotně mu vylíčila co se dělo na poradě a i potom u nich doma. Byla krotká jako beránek a poslouchala ho na slovo. Oběma bylo jasné, že jí Austin očaroval už někdy předtím. Buď jí sám vyhledal, nebo ona udělala chybu a sešla se s ním, protože chtěla něco podniknout. Jenomže neovládala magii ještě tak dobře, aby poznala, co dělá a bránila se. Byla pro něj snadná oběť a naprosto skvělý špeh.

Danny zrovna přemýšlel, co by měli udělat, když jeho otec změnil pozici. Jak si klekl, praskla pod ním větvička a najednou bylo skoro hrobové ticho. Oba zatajili dech, když se Austin podíval jejich směrem. Danny vycítil, že se v něm hromadí energie a jakmile před sebou vytvořil kouřovou clonu, Danny ovládl vzduch a poslal větrnou smršť. Ta měla rozptýlit kouř a shodit všechno živé za ním, jenomže Austin nějakým záhadným způsobem stihl utéct i s Trishou dřív než se kouř rozptýlil. V tom tmavém lese nemělo smysl je teď hledat, pokud se nechtěli ztratit a tak jim nezbylo, než jít informovat Mirandu a vymyslet nový plán. Austin vezme Trishu nejspíš někam za Gregorym, takže bylo jasné, že teď už se přímé konfrontaci nevyhnou.

„No Danny myslím, že tvůj plán se trochu komplikuje,“ poznamenal Nathan po cestě k Bakerovým.

„Já vím tati, budeme muset vymyslet nový, nebo trochu upravit ten starý,“ odpověděl Danny zamyšleně.

„Máš snad nějaký nápad?“

„Možná ještě nevím jistě asi budeme potřebovat knihu kouzel,“ odpověděl Danny tak potichu, že měl jeho otec co dělat aby to slyšel. Danny ještě nechtěl říkat, co ho napadlo, protože si nebyl jistý, jestli to půjde a jestli najdou vhodné kouzlo. Tenhle plán měl ještě víc otazníků než ten původní, protože obsahoval přímou konfrontaci, což znamená, že bude hrát roli lidský faktor. A to celý plán mírně ztěžuje.

Kapitola 11: Dannyho plán

Když Daniel Asch se svým otcem dorazili k Bakerovým, hned jim vylíčili, co se stalo v lese. Dannyho nepřekvapilo, že jediný kdo špatnou zprávu přijal relativně klidně, byl otec rodiny. Pokusil se tedy Mirandu uklidnit alespoň tím, že jí povzbudivě stiskl ruku, aby jí tak dal najevo, že jí v tom nenechá.

„Dobrá vím, že to není úplně dobré, ale snad se dá ještě něco udělat ne?“ zeptal se věcně. Dannyho odpověď byla spíše váhavá:

„Něco mě napadlo, ale nevím jistě, jestli to půjde. Gregory Baker tady nechal očarovanou knihu a já bych jí chtěl použít. Půjdeme za ním i s tou knihou, kterou opatříme naším protikouzlem. Vrátíme mu ji, aktivujeme protikouzlo a zachráníme Trishu.“

„Napadá mě několik věcí, které se můžou pokazit, ale za pokus to asi stojí. Víte co? Navrhuji, abychom se na to vyspali, a ráno to promyslíme,“ prohlásil napůl velitelským tónem Nathan Asch.

Danny se svým otcem souhlasil, protože jeho plán měl opravdu spoustu otazníků a možná bude trochu náročnější na přípravu. Navíc setkat se s Gregorym, když jsou takhle unavení, by bylo nebezpečné, protože unavený kouzelník je nesoustředěný kouzelník, jak vždycky říkala jeho matka. Chápal samozřejmě také, že Bakerovi mají strach o svou dceru, ale byl si téměř jistý, že Gregory jí minimálně přes noc neublíží. Potřeboval ji, pravděpodobně moc dobře věděl, že Bakerovi přijdou, aby ji zachránili a to on chtěl. A oni udělají, co chce, ale musí se na to připravit.

Další den ráno se opět všichni sešli u Aschových. Léto bylo téměř za polovinou a oni se připravovali na závěrečný konflikt s Gregorym Bakerem. Tedy alespoň Miranda doufala, že bude závěrečný. Chtěla si ještě užít zbytek léta, než jí začne nový semestr na vysoké škole. Navíc Trisha bude potřebovat trochu času, aby se vzpamatovala, nemluvě o tom, že kvůli tomu co se dělo zanedbávala přípravu na opravnou maturitu. To bylo ale zatím stále ještě daleko, nejprve museli porazit Gregoryho, než budou plánovat dál.

Když Miranda vešla do kuchyně, Dannyho matka seděla nad knihou kouzel a zamyšleně si kousala nehty.

„O čem přemýšlíš Elisabeth?“ zeptal se její manžel Nathan.

Elisabeth se váhavě nadechla, než odpověděla:

„O tom Dannyho plánu, v knize kouzel jsem našla něco, co by se nám mohlo hodit, ale asi k tomu budeme potřebovat povolení královské kouzelnické rodiny.“

„No mohl bych to zkusit zařídit, o co jde?“ chtěl vědět Nathan a tentokrát už Elisabeth zvědavě sledovali všichni.

„Danny chtěl použít tu Gregoryho knihu a mě napadlo, že bychom jí opatřili zaklínadlem, které odebere kouzelnické schopnosti tomu, jehož kouzlo už na knihu působí. To znamená, že na nás by to nepůsobilo, akorát musíme zařídit, aby tu knihu vzal Gregory do ruky. Tím kniha rozpozná jeho energii a aktivuje se naše protikouzlo,“ vysvětlila Elisabeth svůj nápad a váhavě se podívala na svého manžela.

Nápad to byl dobrý a rozhodně představoval trvalé řešení, ale mohlo se na něm i ledacos pokazit. Miranda sice přesně nevěděla, že je něco takového možné, ale dokázala pochopit, proč k tomu potřebují souhlas královské rodiny a bylo jí jasné, že provedení takového kouzla bude dost obtížné.

Nathan odešel do své pracovny, aby se spojil se svým známým z královské rodiny a všem ostatním nezbývalo nic jiného než čekat.

Než se královská rodina poradila, a podala vyjádření, trvalo bezmála několik hodin. Každý se během té doby bavil po svém. Miranda s Dannym sledovali televizi a přitom se drželi za ruce, Nathan a Elisabeth polohlasem, s očima upnutýma na telefon probírali detaily svého plánu a Mirandiny rodiče se spíš jen vzájemně podporovali a uklidňovali.

Když konečně telefon zazvonil, Miranda cítila, jak jí Danny napětím silněji stiskl ruku. Snažila se vyčíst něco z Nathanova výrazu, když mluvil do telefonu, ale tvářil se nečitelně.

„Tak královská rodina náš plán schválila pod podmínkou, že Austinovi neublížíme. Chtějí, abychom ho poslali k nim. Je mladý a může se ještě změnit,“ oznámil po chvíli Nathan.

„A co bude s Gregorym, když mu odebereme kouzelnické schopnosti?“ zeptala se Scarlet váhavě, přeci jen se tady bavili o jejím bratrovi. Odpověď přišla téměř okamžitě ale tentokrát od Elisabeth:

„Bude žít jako obyčejný člověk a pokud bude počestný a nebude dělat kouzelníkům problémy, nechá ho královská rodina na pokoji. Každopádně odebrání kouzelnických schopností není jednoduché a musíme se na tom podílet všichni. Budu potřebovat abyste mi s tím kouzlem pomohli.“

Mirandě se ulevilo, že nemají v plánu Gregoryho zabít. Takový konec si nedokázala představit, zvlášť když bude mít na kouzlu svůj podíl. Takhle se to dá brát jako oprávněný trest, ale zabití je něco jiného. To už by byl v podstatě zločin. Najednou začínala chápat, proč jí matka neřekla o svém původu. Jejich rodina měla tajemství, které vlivem všech událostí vyplulo na povrch. Její matka asi doufala, že je tím ochrání, ale dopadlo to přesně naopak. Naštěstí to vypadalo, že díky tomuhle plánu budou mít konečně klid.

Kapitola 12: Náročné kouzlo

To, co se dělo během následujících hodin, Miranda nedokázala ani pořádně vysvětlit. Sice už v používání kouzel značně pokročila, nicméně s takhle náročným kouzlem se zatím přeci jen neměla možnost potkat. Bylo jí ale jasné, proč se na tom musí podílet všichni. Jednalo se totiž pravděpodobně o jedno z těch kouzel, na které by pravděpodobně jednomu kouzelníkovi nestačila energie, proto bylo potřeba ji znásobit.

Přípravu vedl Dannyho otec Nathan Asch a nejprve všechny přiměl, aby se uvolnili a položili ruku na knihu, která ležela uprostřed mezi nimi ve zšeřelé místnosti. Od každého chtěl, aby vnímal svojí kouzelnickou energii a snažil se jí dát do knihy, zatímco on a Elisabeth něco polohlasně říkali cizím jazykem. Miranda se sice původně učila, že stačí na důsledek kouzla jen myslet, ale tady to dělali ve dvou a zřejmě se chtěli vyhnout tomu, že každý z nich bude myslet malinko jinak a tím bude celé kouzlo špatně. A právě takovou chybu si nemohli dovolit, závisel na tom život Trishy. Jakmile Nathan a Elisabeth skončili, mohli si všichni na hodinu odpočinout a potom se celý postup zopakoval ještě dvakrát, čemuž Miranda nerozuměla.

„Proč jsme to celé museli dělat třikrát?“ zeptala se později večer Miranda Dannyho, když se chystali pár hodin prospat, než se vypraví hledat Gregoryho.

„Protože se tím umocní síla kouzla. Nechceme přece, aby mu nějaké schopnosti zůstali a on je pak třeba časem znovu posílil. Je potřeba to provést důkladně a co nejpřesněji, proto to můj otec raději odříkával v latině.“

Tím se Mirandě potvrdilo, to co předtím jen hádala a teď byla ráda, že ta latinská slova nemusela říkat i ona. Latinsky neuměla a bála se, že by tam řekla něco špatně a tím to celé pokazila. Dannyho rodiče museli být opravdu dobří kouzelníci a Miranda byla vděčná, že jsou ochotní jim pomoct.

Najít Austinovu energii a tím zjistit kde se ukrývá, nebylo jednoduché. Mirandin otec, Thomas Baker byl dobrý stopař, ale přesto několikrát ztratili směr a museli se vracet. Nakonec ale přeci jen našli malou chatku, ze které byly cítit dva druhy temné energie a jedna slabší, která zřejmě patřila Trishe. Gregory si to tady zřejmě pronajal, protože to bylo poměrně osamělé místo, které využívali jen lovci a rybáři.

„Dobrá, Scarlet a Mirando vy zkuste zaklepat. Přišli jste si pro Trishu a vrátit mu knihu, kterou u vás zapomněl. Mi se budeme zatím držet stranou, ale nebojte jsme tady. Jen ho nechceme hned na začátku vystrašit, aby neublížil Trishe,“ nastínil potichu Nathan svůj plán a všichni se potichu odebrali na svá místa mezi stromy. Jen Scarlet a Miranda zůstali na otevřeném prostranství a pomalu se blížili ke dveřím.

Gregory otevřel hned po prvním zaklepání:

„To je ale překvapení! Scarlet, co tady děláš, přišla jsi navštívit svého bratra?“ zeptal se s předstíranou srdečností.

„To taky Gregu, ale hlavně jsem přišla vyzvednout Trishu,“ odpověděla Scarlet pro změnu ledově. Jenže Gregory jí samozřejmě nechtěl pustit tak snadno.

„Ale Trisha se má dobře, přišla za námi sama a dobrovolně.“

„To se nedivím, když byla očarovaná. Neměla moc na výběr,“ vyhrkla Miranda trochu neopatrně. Scarlet jí zarazila a pokračovala sama:

„Víš Gregu, přišli jsme to celé uzavřít. Co kdyby šla Trisha s námi domů, mi ti vrátíme, co sis u nás zapomněl a každý si půjdeme po svém? To by bylo fér ne?“

Na chvíli vypadal Gregory mírně zmateně, ale jakmile Miranda vyndala z tašky knihu, změnil se jeho výraz z polekaného na tvrdý.

„Jo tuhle, už ji nepotřebuji, klidně si jí nech. Jako dárek od svého bratra.“ Vzhledem k tomu, že teď už byl jeho postoj varovný, vystoupil ze stínu stromů Nathan se svojí rodinou. Gregory jejich přítomnost sice zaregistroval, ale snažil se předstírat, že se ani trochu neobává a nuceně se na ně usmál na pozdrav.

„To je od tebe milé Gregory, ale nejprve z ní sejmi to kouzlo, kterým si zaklel mojí matku a vydej nám Trishu,“ odpověděla Miranda a chtěla mu knihu podat, když v tu chvíli do jejich zorného pole vstoupil Austin a dost tvrdě přidržoval vzpouzející se Trishu. Ve chvíli, kdy s ní chtěl projít na malou verandu, uvolnil Danny kouzlem přímo nad ním jedno prkno, které spadlo tak šikovně, že ho omráčilo. Trisha využila své volnosti a rychle přeběhla k Dannyho matce, která stála nejdál od nebezpečí dřív, než stihl Gregory něco udělat. Chvíli mu trvalo, než ovládl vzteklý výraz a nutkání zjistit co je s Austinem.

„Dobrá dej mi tu knihu,“ řekl, a když k němu Miranda natáhla ruku, aby mu jí podala, vtáhl jí dovnitř za předloktí, aniž by se knihy dotkl. Danny se neuváženě rozběhl za ním, aby Mirandu chránil, jenže Gregory ho nějakým kouzlem tvrdě srazil k zemi, kde ho na místě připoutali kořeny, které vyrašili ze země. Zatímco se ho Elisabeth s Trishou snažili osvobodit, Miranda zaregistrovala, že Nathan v hlavě rychle přehodnocuje plány. V jedné ruce stále držela knihu a druhou se snažila vykroutit z Gregova sevření. Věděla jak se uvolnit, ale tím by ho srazila k zemi a oni hlavně potřebovali, aby se dotkl knihy.

Nathan jako by jí četl myšlenky, vzápětí provedl kouzlo, které sice jen upoutalo Gregovu pozornost, ale Mirandě poskytlo pár vteřin. Venku totiž začalo velice silně pršet z  jasné oblohy a Gregory udělal obrovskou chybu, když se podíval, odkud se najednou bere tolik vody. Miranda se během těch několika vteřin vytrhla z jeho sevření a naplno se rozmáchla knihou, jakoby ho chtěla praštit po hlavě. Gregory instinktivně její ruku zadržel, ale tím se dotkl také knihy, ze které najednou vyšlo jasné světlo a proudilo do něj. Během chvíle světlo zhaslo a Nathan přivázal Grega i Austina k židli.

„To si udělala dobře Mir, nejsi zraněná?“ zeptal se Daniel, který už byl mezitím také volný.

„Ne jsem v pořádku a co Trisha?“

„Neboj se, nic jí není. Vliv, pod kterým byla, byl přerušen. Moje matka se o ní postarala,“ odpověděl Danny a pak se podíval tázavě na svého otce, který zrovna vytáčel na mobilu nějaké číslo.

„Zavolám teď svému známému. Královská rodina slíbila, že dorazí co nejdříve, aby si vyzvedli Austina a postarali se o Gregoryho. Je zmatený a neví, co se stalo,“ vysvětlil krátce Nathan a vyšel ven vyřídit telefon.

„Takže to vyšlo?“ zeptala se nejistě Miranda, protože tomu všemu ještě úplně nevěřila.

„Samozřejmě a to i díky tobě,“ řekl Danny a sevřel Mirandu v náručí. Scarlet zase mezitím objímala Trishu a také se jí snažila uklidnit. Všichni byli rádi, že je po všem, zbývalo už jen počkat, až dorazí někdo z královské rodiny.

Kapitola 13: Královská rodina

Byli tři. Dva z nich měli na sobě každodenní oděv podle poslední módy, ale ten třetí vysoký čtyřicátník byl oblečen do extravagantního fialového pláště, což ještě podtrhovalo jeho kouzelnický vzhled. Byl to, jak Miranda věděla, vyslanec královské rodiny se svými ochránci a přišel oficiálně udělit trest Gregorymu Bakerovi.

„Jmenuji se Armando Reyes…“ představil se zvučným jihoamerickým jménem, podal si ruku s Nathanem a potom všichni společně vešli do chatky. Miranda chtěla vědět, co se bude dít, ale nakonec to nebylo nic magického. Armando mluvil ke Gregorymu velitelským tónem, který nesnesl odpor:

„Gregory Bakere, jsem tu z pověření kouzelnické královské rodiny. Jelikož si zneužil své kouzelnické schopnosti za účelem ublížit jinému kouzelníkovi, navíc členům vlastní rodiny, použil si kouzlo očarování, abys ovládl Trishu Baker a zneužil k tomu nezletilého kouzelníka, odebírám tímto až do odvolání tvé kouzelnické schopnosti. Kouzlo provedl s povolením královské rodiny Nathan Asch a já tímto stvrzuji jeho platnost. Nebudeš uvězněn, ale nebude ti dovoleno používat až do odvolání jakákoli kouzla. Také nebudeš žádným způsobem obtěžovat paní Scarlet Baker a její rodinu, pokud by si něco z tohoto porušil, vyvodíme z toho následky.“

Danny se po jeho slovech ušklíbl a dřív než se Armando Reyes obrátil na Austina, řekl tlumeným hlasem Mirandě do ucha:

„Keci v kleci.“ Miranda potlačila zahihňání a tázavě se na něj podívala.

„Tenhleten Armando jenom mluví a nikdy nic neudělá. Jen oznámí rozhodnutí a zbytek udělají jiní,“ odpověděl Danny potichu na Mirandinu němou otázku a v jeho hlase bylo znát určité opovržení. Zřejmě Armanda neměl moc v lásce.

Ten se mezitím otočil na Austina, který ho sledoval se strachem:

„Austine Davisi, jsem tu z pověření královské rodiny. Zneužil si své kouzelnické schopnosti proti jinému kouzelníkovi, provedl si kouzlo očarování proti nezletilé kouzelnici Trishe Baker a tím jí přiměl jít za Gregorym Bakerem. Jelikož si však nezletilý, nebudou ti odebrány kouzelnické schopnosti. Nebude ti však dovoleno jakkoli se stýkat s nezletilou Trishou Baker a budeš předán do královské rodiny na převýchovu kouzelníků. Pokud takto odmítneš učinit, vyvodíme z toho následky.“

Austin pouze přikývl a na jeho tváři byla znát úleva. Zřejmě byl rád, že jemu jeho schopnosti zůstanou.

Tím byla záležitost trestů vyřešená a Armando se chystal na návrat ke královské rodině. Nathan ho sice požádal, jestli by se nechtěl chvíli zdržet, ale bylo zapotřebí co nejdříve odvézt Austina. Ten dostal hodinu na zabalení nejnutnějších věcí, a mezitím Armando tiše rozmlouval s Nathanem a svými ochránci.

Miranda by byla ráda slyšela, co si povídají, ale nebylo z toho nic slyšet. Stáli totiž stranou od ostatních pravděpodobně z toho důvodu, aby je neslyšel Austin nebo Gregory, který stále ještě seděl na svém místě v chatě se zaraženým výrazem, ačkoli už si klidně mohl jít po svých. Scarlet se k němu po chvíli obrátila a promluvila dost nahlas, aby to slyšela i Miranda:

„Nechtěla jsem, aby to takhle skončilo Gregu. Si můj bratr a rodina se má chránit, ale jsme také kouzelníci bílé magie a měli bychom ji ctít. Pro tebe ale byla daleko důležitější, než rodina moc a síla, kterou ti dala černá magie. Nevyčítám ti to, byl si mladý, ale mrzí mě, že ses k nám zachoval takhle, že si na mě použil kletbu a unesl mojí dceru. Pak už jsme neměli na výběr. Je mi to líto, ale jinak to nešlo. Teď budeš mít čas o všem přemýšlet a napravit chyby.“ 

Gregory neodpověděl a jeho výraz se nezměnil. Po chvíli se ale zvedl a než odešel z chaty, ještě se naposledy podíval na svou sestru. Mirandu najednou napadlo, jestli se ještě někdy s Gregorym uvidí. Sice ho tak dobře neznala, ale byl to bratr její matky a kvůli ní ji to mrzelo.

Austin si mezitím sbalil věci a než se připojil k Armandovi, dovolil si jediný lítostivý pohled směrem k Trishe. Pak už se vydal vstříc novému osudu.

Kapitola 14: Dny budoucí

Život Mirandiny rodiny se pomalu vracel k normálu. Jediný kdo se z uplynulých událostí snadno vzpamatoval, byla Trisha, která se snažila dohnat přípravu na opravný termín maturitní zkoušky. Scarlet se dávala dohromady o něco déle, protože stále musela myslet na bratra a na to zda mu budou někdy vráceny kouzelnické schopnosti. Nebyla si totiž ani jistá, jestli je něco takového vůbec možné.

„Danny to taky neví jistě, ale pokud ano, má takovou pravomoc nejspíš jenom královská rodina,“ řekla Miranda své matce.

„Já pořád nechápu, proč to jenom udělal,“ povzdechla si Scarlet napůl utrápeně. Miranda se posadila naproti ní ke kuchyňskému stolu a snažila se jí uklidnit:

„Myslím, že nemá smysl se tím moc zabývat. Já ho moc neznala, ale jak to vidím, černá magie je poměrně zrádná a snadno člověka zláká. Mohlo se to stejně tak stát komukoli jinému.“

„Máš asi pravdu. To byl právě důvod, proč jsem vás chtěla před kouzly uchránit, bála jsem se, že byste mohli dopadnout jako Gregory, ale teď už vím, že před tím kdo jste, vás uchránit nemůžu,“ řekla potichu Scarlet a usmála se na svou dceru.

Miranda už se na matku nezlobila, spíše se snažila tuhle kapitolu uzavřít, aby mohli jít dál.

„Už to neřeš mami, je to za námi.“

„Máš pravdu, Dannyho rodina nám hodně pomohla. Myslím Mir, že máš skvělého přítele, asi bych mu měla poděkovat. Celkem se mi líbí představa, že tenhle chlapec bude jednou můj zeť.“ Scarlet to sice nemyslela tak úplně jako vtip, ale přesto se obě najednou rozesmáli. Miranda si sice občas představovala Dannyho jako svého manžela, ale pak si vždycky řekla, že by bylo lepší nejprve dokončit školu a najít si práci.

„Uvidíme, co nám všem přinese budoucnost,“ řekla nakonec Miranda a její slova zněla do místnosti jako příslib lepších dní. Scarlet na tohle neodpověděla, ale Miranda dokázala uhádnout na co myslí. Představovala si, že Trisha dokončí střední školu a stejně jako Miranda bude pokračovat na vysoké, zatímco Miranda si najde skvělou práci a založí velkou rodinu. Scarlet si totiž přála vnoučata, ale přednější pro ni bylo zajistit svým dětem vzdělání. Tohle byla ideální budoucnost podle Scarlet Baker, ale teď už i ona věděla, že skutečnost nakonec obvykle bývá jiná. Život si jde totiž vlastní cestou a záleží na každém jak ho prožije.

Epilog:

Léto definitivně skončilo a bylo načase se zase vrhnout do práce a přestat myslet na uplynulé události. Trishe se to podařilo v tom smyslu, že konečně dodělala maturitu, ale nechala se slyšet, že na universitu se už nechystá:

„Já nejsem Miranda mami, nechci strávit dalších několik let v lavici. Spíš jsem uvažovala, že by nebylo špatné být nezávislá, takže bych chtěla zkusit podnikat.“

Pro Scarlet to sice bylo trochu zklamání, protože dobré vzdělání pro ni bylo důležité, ale věděla, že Trisha má právo se rozhodnout sama co chce dělat. Navíc podnikání pokud jí to vyjde, nemusí být úplně špatná cesta.

Oproti tomu Miranda a Danny si zatím stále užívali vysokoškolský život a pokračovali ve skvělých studijních výsledcích. Miranda už se vyrovnala se svými schopnostmi. Kouzla pro ni začala být samozřejmostí, ale ne zase natolik, aby jich zneužívala a nedokázala se bez nich obejít. Spíše se jí líbilo, že právě díky těmto schopnostem, se zase o něco přiblížila Trishe, měli díky tomu další společné téma a jejich vztah se opět upevnil.

 Stejně tak se vlivem letních událostí prohloubil a upevnil vztah s Danielem. Už nešlo o pouhý flirt, ale dlouhodobý vztah, ve kterém plánují společnou budoucnost. Začínala pro ně být aktuální témata, která doteď vůbec neřešili jako například společné bydlení a manželství.

„Máme spoustu času si to promyslet miláčku, ale jedno už teď vím jistě. Vybral jsem si tě a chci s tebou žít,“ řekl jí Danny a znělo to tak upřímně, že přiměl i Mirandu, aby o tom začala uvažovat. Navíc věděla, že její rodiče jsou s jejím výběrem partnera spokojení, což bývá u mnoha párů právě kámen úrazu. A Mirandě, která měla vždycky smysl pro rodinu, záleželo na tom, co si myslí její matka.

Scarlet Baker našla v Dannyho matce Elisabeth opravdovou přítelkyni. Každou chvíli jedna druhou navštěvovali a dělili se o své zkušenosti. Díky tomu přestala myslet na to co je asi s jejím bratrem a jestli se někdy změní. Stejně to nemohla ovlivnit.

Život v Princetonu se tedy vrátil do normálních kolejí s tím, že obě rodiny teď byli spojení více než před tím. Spojovalo je pouto přátelství, vzájemné pomoci a příslib toho, že jednoho dne z nich bude jedna velká kouzelnická rodina.